LÁSZLÓ LAKNER. INFINITUM

29 02 – 19 05 2024
Muzeum moderního umění, Trojlodí

Středoevropská malba je dlouhodobě podceňovanou oblastí, jíž je pozornost věnována jen zcela okrajově a spíše nahodile, v souvislostech konkrétní autorské tvorby, respektive s odkazem k obecným tendencím západního/globálního světa umění. Dominují zde proto pojmy Nová figurace, fotorealismus, hyperrealismus a další, přičemž návaznost na odlišná média či žánry bývá potlačována. I proto je piktoriální realismus ve vší své bohatosti a pestrosti chápán jako regrese.

Projekt, který se opírá o tvorbu klíčové osobnosti maďarského/středoevropského vizuálního umělce – László Laknera –, naznačuje přesně opačný trend. Malba je zde chápána spíše jako obrat, jako určitý typ přístupu ke skutečnosti, nabízející nesmírně bohatý aparát pro její reflexi. V centru naší pozornosti se tak nachází kulturně-historické konotace, politický režim, každodenní praxe, sociální habity, také ale vlastní tendence a obraty světa umění, včetně mediálních a žánrových proměn. Médium malby, na něž se nakonec ani Lakner sám neomezuje, je zde prezentováno jako výchozí bod při objevování jiných typů tvůrčích praxí, především konceptuálního umění, autorské knihy či filmu.

Naprosto ojedinělá je pak snaha pojmout (figurativní) malbu a podoby realismu 2. poloviny 20. století a prvních desetiletí století 21. v širším středoevropském měřítku. Tomu napomáhá skladba autorského týmu, kontextualizace autorské produkce (s pomocí Hanne Darboven, Milana Knížáka, Siegmara Polkeho, Daniela Pitína, Danuty Urbanowicz ad.) i účast významných sbírkových a paměťových institucí působících v regionu. Výstavu doprovází samostatná monografie připravená ve spolupráci s brněnským vydavatelstvím Stará pošta.

Švadleny poslouchají Hitlerův projev, 1960, olej na plátně, Szépművészeti Múzeum, Budapest

László Lakner (15. 4. 1936, Budapešť) je jedním z významných aktérů maďarské neoavantgardy, od roku 1974 žije a působí v Berlíně. Zúčastnil se legendárních výstav uskupení Iparterv (1968, 1969), Benátského bienále (1972, 1976 a 1990) i kasellské Documenty (1977). Jeho dílo je značně rozsáhlé, počínaje magickým realismem, inspirovaným Tiborem Csernusem, přes tašismus, rauschenbergovskou combine painting a hyperrealismus, až po abstraktní malbu a její konceptuální pojetí. Důležitým zdrojem inspirace jsou pro něj tištěná média, texty, ilustrace a fotografie v novinách a magazínech. Témata nachází v historii, filozofii, poetice a ve světovém dění obecně.

AUTOŘI: Dávid Fehér, Barbora Kundračíková
KURÁTORKA: Barbora Kundračíková
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Barbora Bělunková
INSTALACE: Michal Soukup, Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář, Daniel Opletal
RESTAUROVÁNÍ/ KONZERVOVÁNÍ: Anna Píšťková, Toby Pospíšilů
SVĚTELNÝ DESIGN: Pavla Beranová
GRAFICKÝ DESIGN: Vladimír Vaca
EDUKACE: David Hrbek, Denisa Tessenyi
PR: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
Projekt vznikl na základě institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace poskytované Ministerstvem kultury. Připraven je ve spolupráci s Maďarskou národní galerií a galerií MODEM Debrecén.