Vzplanutí | Expresionistické tendence ve střední Evropě 1903–1936 

17. 1. – 23. 3. 2008
Muzeum moderního umění | Kabinet, Salon

Stereotypem, doprovázejícím téměř pravidelně prezentaci umělecké sbírky vzniklé z iniciativy jedné osobnosti, se stalo tvrzení, že kolekce zrcadlí sběratelovy charakteristické rysy a vkus, že je odrazem jeho sběratelské vášně a posedlosti uměním. V případě souboru děl německého, rakouského a českého umění, shromážděných Janem Placákem, by toto tvrzení bylo nejen schématické, ale také nepřesné. Není tomu tak pouze proto, že Jan Placák není klasickým sběratelem umění, nebo proto, že Galerie Ztichlá klika, pod jejíž hlavičkou díla shromažďoval, není obvyklou sbírkovou institucí, ani typickým obchodem s uměním. Hlavní důvod odlišnosti této umělecké kolekce spočívá v tom, že spíše než sběratelovy preference odráží mnohem víc, totiž podobu a charakter pohnutého období prvních tří desetiletí dvacátého století, vyznačujícího se nejen významnými proměnami na poli výtvarného umění, ale především bouřlivými události politickými, společenskými a kulturními, určujícími historický vývoj celého minulého století. 

 Přiznávat jedné umělecké sbírce podobnou schopnost výpovědi se může na první pohled zdát přehnané. Při podrobném seznámení se všemi jejími položkami (čítajícími přes čtyři sta grafik, kreseb, obrazů a grafických alb či uměleckých knih), s díly umělců notoricky známých (Ernst Barlach, Lyonel Feininger, Erich Heckel, Franz Marc, Max Pechstein atd.) i těch opomíjených (Jan Alster, Josef Eberz, Carlo Mense, Richard Seewald, Eberhard Viegener, Wilhelm Wessel atd.), s ukázkami dobře popsaných uměleckých tendencí, i s projevy vymykajícími se sešněrovanému pojímání stylového vývoje středoevropského umění v první třetině dvacátého století, je však nutné konstatovat, že díky svému mimořádnému obeznámení s dobovou uměleckou produkcí i s okolnostmi jejího vzniku, dokázal Jan Placák shromáždit kolekci, která před divákem rozprostírá široké panorama dobových uměleckých počinů i historických událostí. 

Ačkoliv je středoevropský expresionismus, i ten reprezentovaný takzvanou druhou generací umělců, nastupujících na uměleckou scénu po 1. světové válce, jedním z nejatraktivnějších témat uměleckohistorického bádání o středoevropském moderním umění, váží se k tomuto fenoménu otázky, které dosud nebyly uspokojivě zodpovězeny. K jejich opětovnému položení vybízí premiérové představení této kolekce, jejíž současný tvar vznikal řadu let. K výstavě vychází doprovodná publikace, která vedle úvodní studie z pera mladé, talentované historičky umění Marie Rakušanové (letos získala Cenu Josefa Krásy za nedávno vydanou publikaci a stejnojmennou výstavu Křičte ústa. Předpoklady expresionismu) obsahuje medailony všech téměř osmdesáti vystavujících autorů a po jedné barevné, pokud možno typické, ukázce z jejich tvorby. Výstava Vzplanutí tak má ambici volně a podnětně navázat na projekt Mezery v historii 1890–1938. Polemický duch Střední Evropy – Němci, Židé, Češi, který v roce 1994 připravila historička umění Hana Rousová s kolektivem spolupracovníků pro Galerii hlavního města Prahy.