GHETTO STŘEDNÍ EVROPA
Trienále SEFO 2024
27 06 2024 - 05 01 2025
Muzeum moderního umění: Obrazárna, Mansarda
Muzeum umění v západoněmecké Bochumi se stalo v letech 1972 až 1996 nepravděpodobným centrem české, československé, potažmo středoevropské kultury. Zasloužil se o to tehdejší ředitel instituce Petr Spielmann (1932-2020), historik umění pocházející ze známé židovské česko-německé rodiny, osudem emigrant, povahou Evropan. Spielmann zde působil nejprve jako kurátor a koncepci instituce, která je regionální, v pravém slova smyslu komunitní, přesto má globální přesah, začal aktivně promýšlet už pod vedením Petera Leo. Určitým vyvrcholením jeho snah byla stavba nové budovy, k jejímuž otevření došlo v roce 1983 – jejími autory byli architekti slavné dánské Louisiany, Vilhelm Wohlert a Jørgen Bo. Tekoucí prostor, který není rozdělen na vnější a vnitřní, přirozeně v sobě zahrnuje knihovnu se studovnou (její návrh mimochodem vytvořila jiná Středoevropanka, Terry Haass), společenský sál Forum i kavárenské zázemí, prostor, který je z podstaty chápán jako kreativní, je dnes již legendou sám o sobě – a sbírka, jíž zde Spielmann vytvořil, se kritického zhodnocení dočkává právě nyní.
Podobně jako v předchozím případě, i nyní je součástí TRIENÁLE SEFO vstupní fáze klíčového výzkumného a edukačního projektu, který bude Muzeum umění Olomouc řešit v následujících letech a který je přípravou na otevření nové expoziční budovy SEFO, postavené podle návrhu Jana Šépky. Spielmannovo pojetí střední Evropy jako integrální součásti evropské kulturní tradice, chápání uměleckého díla jako finálního „monumentu“ i snaha chápat muzejní instituci jako otevřenou platformu, jako veřejný prostor, je pro SEFO podstatným impulzem k promýšlení své vlastní pozice a společenské role. Kunstmuseum Bochum se proto stává klíčovým partnerem instituce, což se promítne mimo jiné do práce se stálými expozicemi obou muzeí. V rámci TRIENÁLE SEFO 2024 dojde k podstatné proměně olomouckého Století relativity, jeho reinstalaci pak doprovodí a v kontextu Spielmannova způsobu uvažování usadí archivní výstava doplněná dvojicí autorských projekcí. Instituce jako monument, osobnost jako monument, dílo jako monument – Je čas některý z nich (anebo všechny) přehodnotit? Mohou pro nás být čímkoli inspirativní? Lze se bez nich vůbec obejít?
Kunstmuseum Bochum, foto Frank Vinken
AUTOR: Barbora Kundračíková
SPOLUPRÁCE: Özlem Arslan, Štěpánka Bieleszová, Ladislav Daněk, Noor Mertens
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Michal Soukup, Vlastimil Sedláček
INSTALACE: Filip Šindelář, Daniel Opletal
RESTAUROVÁNÍ/ KONZERVOVÁNÍ: Anna Píšťková, Toby Pospíšilů
GRAFICKÝ DESIGN: Publicum Design, Petr Šmalec
EDUKACE: David Hrbek, Denisa Tessenyi
PR: Lukáš Horák, Tomáš Kasal
