Výstava Křížová cesta z Orlice uzavře své brány už v neděli

AKTUALITA | 17. 5. 2019 

Osm let se snažili restaurátoři zachránit vzácný soubor obrazů z kostela v Orlici. Tamější křížovou cestu namaloval královedvorský rodák a vídeňský mistr Johann Wenzel Bergel už v roce 1759 a návštěvníci Arcidiecézního muzea Olomouc měli od poloviny února jedinečnou příležitost tento barokní skvost vidět na vlastní oči. V neděli však výstava své brány uzavírá, využijte poslední příležitosti a přijďte si těchto čtrnáct obrazů ještě prohlédnout.

Restaurování se chopili dlouholetí spolupracovníci Muzea umění, manželé Šárka a Petr Bergerovi. Právě v jejich ateliéru se zrodil nápad na olomouckou výstavu. „Původní barevnost obrazů, objevující se pod rukama restaurátorů spolu s výsostně originálním, moderně působícím rukopisem způsobily, že jsme začali společně uvažovat o možné prezentaci tohoto dosud ne zcela doceněného díla,“ říká kurátorka výstavy Helena Zápalková.

Obrazy byly ve velmi špatném stavu, se špatným zacházením se totiž potýkaly již v baroku. „Napnutí pláten na dřevěné podrámy a osazení do ozdobných rámů se uskutečnilo až v kostele a bohužel ne zcela odborně. Velikost spodních rámů nekorespondovala s velikostí pláten, což ovlivnilo jejich stav do budoucna,“ upozorňují restaurátoři. Křížová cesta byla původně  určena pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Orlici u Letohradu. Čtrnáct rozměrných pláten, každé má 210 na 140 centimetrů, dodal Bergel do východních Čech ze svého vídeňského ateliéru pravděpodobně navinuté na transportní válec, nedlouho po jejich dokončení. Malíř za své dílo obdržel dle dobových zpráv honorář 2000 zlatých, v této sumě je ale zahrnuta také výroba velmi zdobných zlacených rámů.

Zavěšení a slavnostní posvěcení křížové cesty se pak uskutečnilo 2. července 1759. Ve srovnání s dalšími dochovanými soubory se Orlická cesta jeví jako nejzajímavější. Stala se dokonce inspiračním vzorem pro mladší cykly křížových cest, například v kostele sv. Barbory v Zábřehu na Moravě nebo ve farním kostele na českomoravském pomezí v Těchotíně na Ústeckoorlicku z doby kolem poloviny 70. let 18. století. 

„Do roku 1776 je pak datovaná další křížová cesta v kostele Bičovaného Spasitele v Dyji u Znojma, jejíž některá zastavení z orlického souboru nepochybně čerpají,“ připomíná Petr Arijčuk, spoluautor výstavy, s tím, že k několika orlickým zastavením se dokonce dochovaly kresebné předlohy uložené v Muzeu krásných umění v Budapešti.