V jaké postýlce přespává sv. Jan Křtitel?

AKTUALITA: 23 06 2023

Přijďte do olomouckého Arcidiecézního muzea oslavit narození sv. Jana Křtitele a zjistěte, co všechno se k tomuto prorokovi váže a kde všude na něj v muzeu narazíte. 

O svatojánském svátku, dnes o slavnosti Narození sv. Jana Křtitele, tedy 24. června oslavujeme Janův příchod na svět. Datum tohoto významného obřadu bylo na počátku 6. století stanoveno podle Lukášova evangelia na šest měsíců před narozením Ježíše Krista, tedy v období letního slunovratu. Symbolickým protipólem je svátek Narození Páně krátce po zimním slunovratu. 

„Vzhledem k tomu, že od letního slunovratu se délka dne krátí, zatímco po zimním slunovratu roste, vidí sv. Augustin v termínech obou událostí potvrzení slov Janova evangelia: „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3,30). Na základě biblických zpráv o podivuhodných okolnostech Janova narození a Ježíšových výroků o tomto světci už prvotní církev prokazovala Janu Křtiteli velkou úctu a vážnost. Sv. Jan Křtitel – syn Zachariáše, kněze jeruzalémského chrámu, a Alžběty, příbuzné Panny Marie – hlásal příchod Mesiáše, vyzýval lidi k pokání a křtil je v řece. Na břehu řeky Jordánu pokřtil i Ježíše Krista,“ říká kurátorka Arcidiecézního muzea Martina Potůčková.

Se světcem se samozřejmě setkáte i prostoru muzea, a to hned několikrát. V prvním patře stálé expozice Ke slávě a chvále najdeme hned několik vyobrazení tohoto oblíbeného světce: v Obrazárně Madonu s rouškou od Sebastina del Piombo (kolem 1520) a Madonu s dítětem mezi sv. Janem Křtitelem a sv. Jakubem od Bonifazia Veroneseho (kolem 1530). 

„Na těchto deskách je Jan Křtitel znázorněn jako dítě (poněkud starší než malý Ježíš), což je námět, který se objevuje poprvé právě v umění italské renesance,“ vysvětluje Potůčková.

V Erbovním sále tvoří součást expozice několik ztvárnění Jana jako dospělého vyhublého muže, oblečeného do šatu ze zvířecí srsti, s rákosovým křížem a beránkem: barokní slonovinová soška Sv. Jana Křtitele z Goy, bývalé portugalské kolonie v Indii, dále pak Epitaf olomouckého probošta Jana Šternského ze Šternu s Pannou Marií a sv. Janem Křtitelem od Eliase Hauptnera z roku 1607 a v neposlední řadě sv. Jan Křtitel zobrazený na plátně se Křtem Krista od olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho z roku 1749. 

„A navíc se v areálu muzea nachází kaple zasvěcená od roku 1858 tomuto prorokovi, na jejímž oltáři visel až do sedmdesátých let 20. století zmíněný Handkeho obraz,“ dodává Potůčková.

Oslava narození Kristova předchůdce se zvláště v lidovém prostředí propojila s předkřesťanskými rituály spojenými s oslavou letního slunovratu. Hlavními motivy svatojánských zvyků se staly oheň, voda, rosa a byliny, které sv. Jan v čase kolem svého svátku obdařuje výjimečnou mocí. Ty pak zajišťují zdraví, plodnost a ochranu lidí, dobytku a majetku. 

„Všechny byliny trhané před sv. Janem Křtitelem jsou křtěné, a proto léčivé. Posbírané po jeho svátku už prý tyto účinky nemají. Dodneška se v Podkrkonoší dochoval zvyk udržovaný pro radost dětem – stlaní svatojánské postýlky. Lidé před svatojánským svátkem sbírají podle tradice devět druhů léčivých bylin na devíti mezích a vytvoří z nich lůžko na významném místě v domě, obvykle pod stolem,“ líčí Martina Potůčková jeden ze zvyků, který si letos připomeneme i v Arcidiecézním muzeu. 

„Mezi bylinami nesmí chybět třezalka (svatojánská bylina, jejíž okvětní lístky obsahují šťávu, které se pro její barvu říká krev svatého Jana), mateřídouška, dobromysl či lipové snítky. Na vrch postýlky se pokládají svaté obrázky. V noci pak přichází sv. Jan, uloží se a odpočine si v ní. Jako poděkování za přichystanou postýlku posvětí byliny, čímž zvýší jejich účinnost, a pod plachetkou zanechá v postýlce dětem drobnou nadílku – ořechy, pamlsky, mince apod. Tímto roztomilým obyčejem také u nás v muzeu uctíváme památku tohoto stále oblíbeného světce. Vezměte proto s sebou své ratolesti a přijďte se o víkendu 24. a 25. června podívat do Arcidiecézního muzea, jakou postýlku jsme Janečkovi ustlali v jemu zasvěcené kapli a zda do ní o svatojánské noci, když chodí po světě, uložil na chvíli svou hlavu.“