Svátek Jana Nepomuckého oslavíme krášlením jeho sochy

AKTUALITA: 15 05 2023

Tradici zdobení soch Jana Nepomuckého v den světcova svátku si v Olomouci letos připomeneme. V úterý 16. května naše lektorky a kurátorky okrášlí květinami a svícemi barokní sochu Jana Nepomuckého na Václavském náměstí před Arcidiecézním muzeem. 

„Na tuto slavnost zveme opět zdejší farníky i veřejnost, a to včetně dětí, protože kromě zdobení si připomeneme rovněž další pozapomenuté nepomucenské zvyky. Patří k nim i pouštění lodiček na vodě, které měly v oblibě zejména děti.

Kdokoli bude mít možnost vzít s sebou květiny z vlastní zahrádky, budeme za ně moc vděční,“ zdůrazňuje lektorka Pavlína Wolfová. Ústředním bodem oslav bude již zmíněná barokní socha, která je umístěna před olomouckou katedrálou na vyvýšeném terénu v přímém průhledu z Dómské ulice.

Sousoší vzniklo v roce 1724 zřejmě na objednávku kanovníka, známého sběratele a mecenáše hraběte Jana Matěje z Thurnu a Valsassiny. Jeho vznik má nepochybně časovou souvislost s kanonizačním procesem světce. Jan byl nedlouho před tím, 31. května roku 1721, beatifikován. V době výstavby sousoší pak probíhala Janova kanonizace završená posléze jeho svatořečením 19. března 1729.

„Sochařské dílo, které je dnes bohužel ochuzené o původní kamennou ohrádku s andílky na nárožích i o některé sochařské části, se stalo významným místem nepomucenských ceremoniálů. Archivní zprávy hovoří o každoročních několikadenních obřadech a pobožnostech u příležitosti světcova svátku, při kterých bývalo u sousoší slavnostní pódium s kulisami. Obřady doprovázely iluminace, hudebně prováděné litanie i rozdávání almužen. Socha byla tehdy slavnostně vyzdobena a osazena světcovými symboly – především velkou skleněnou hvězdou a vyřezávanou schránou s jazykem,“ připomíná Simona Jemelková, kurátorka Muzea umění a spoluautorka připravované výstavy Blíženci ve víře, která bude věnovaná právě Janu Nepomuckému a také Janu Sarkandrovi. Jan Sarkander byl totiž už od doby utváření jeho kultu vnímán jako dvojče svého českého předchůdce a byl označován jako „moravský Nepomuk“. Oba světci se ocitli v soukolí politických sporů významných osobností své doby a oba na ně nakonec doplatili mučednickou smrtí.

„Tím hlavním, co je v legendách jako světce spojuje, je udržení zpovědního tajemství, i když u každého z nich v jiných souvislostech. Jan Nepomucký, jako oběť sporů krále Václava IV. s pražským biskupem Janem z Jenštejna, byl umučen v březnu 1393 přímo na příkaz a za účasti krále. Údajně proto, aby vyzradil zpovědní tajemství Václavovy manželky, královny Žofie. Jan Sarkander byl rovněž mučen. Bylo to za stavovského povstání v únoru roku 1620 na příkaz evangelického moravského zemského sudího Václava Bítovského z Bítova. Měl vyzradit mimo jiné zpovědní tajemství katolického moravského zemského hejtmana Ladislava Popela z Lobkovic. Na následky mučení o měsíc později zemřel,“ říká Jemelková.