Stálou expozicí Století Relativity vás provede nový knižní průvodce

AKTUALITA: 27 11 2023

Malý předvánoční dárek si pro návštěvníky stálé expozice Století Relativity připravilo Muzeum umění, a to knižního průvodce expozicí. Ten vás na 127 stranách podrobně seznámí s vystavenými českými i středoevropskými díly moderního umění 20. století. 

„Důraz je kladen především na malířská a sochařská díla postihující základní proudy a tendence v českém moderním umění sledovaného období. Specifikem expozice, která je řazena chronologicky a stylotvorně, pak je prezentace českého poválečného umění ve středoevropském kontextu,“ říká spoluautor stálé expozice Ladislav Daněk.

Výstavní prostor Mansarda je vyhrazen pro umění z období první poloviny 20. století. Hlavním těžištěm expozice je důkladná a bohatá prezentace moderních směrů, od expresionismu, kubismu a kuboexpresionismu až k civilismu. Neopomíjí ani rané projevy abstrakce či surrealismu z přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Závěr této části pak patří tvorbě umělců ze Skupiny 42. Zvláštní pozornost je věnována také moderní krajinomalbě, jejíž nejvýraznější ukázky rovněž, byť jiným jazykem, vystihují atmosféru doby svého vzniku.

Druhá část stálé expozice – Obrazárna – má ambici přiblížit v koncentrovaném přehledu nejvýznamnější výtvarné tendence od skončení druhé světové války až do závěru 20. století. Expozici uvádějí ukázky tvorby významných solitérů padesátých let či autorů, kteří navazovali na předválečnou avantgardu. Následuje poválečné abstraktní umění, tedy díla spjatá s různými podobami lyrické a strukturální abstrakce. Z mnoha protichůdných tendencí šedesátých let pak dominují ukázky lettrismu a neokonstruktivismu či kinetismu, s nimiž kontrastují malířská a sochařská díla tzv. nové figurace, české grotesky a pozdější existenciální figurace sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Závěr této části expozice patří postmoderním projevům, jejichž vlivy se zřetelně otiskly také do umění následující dekády.

A proč expozice nese název Století relativity? 

„Bývá-li 19. století považováno za století páry, pak pro 20. století je zásadní Einsteinův objev teorie relativity, která mimo jiné podnítila řadu vynikajících malířů a sochařů k odvážnému prozkoumávání doposud netušených „prostorů umění“. V případě výtvarného umění minulého století lze pojem relativity chápat rovněž tak, že když několik lidí sleduje tentýž předmět, v našem případě umělecké dílo, tak se může stát (a běžně se tak děje), že ho každý z pozorovatelů vnímá poněkud jinak (například jeho velikost, barevnost či tvar a konečně i obsah). Jejich pohledy jsou přitom naprosto rovnocenné a nikdo z nich nemá absolutní pravdu,“ dodává spoluautorka expozice Štěpánka Bieleszová.