Šemberovy fotografie poodhalují olomoucký Bateau-Lavoire

AKTUALITA | 13. 4. 2021

V rámci doprovodného programu k výstavě O městě, krajině, umění vznikla pod taktovkou muzejních lektorů Terezie Čermákové a Davida Hrbka facebooková stránka O městě příběhů. Online program reagoval na dlouhodobé uzavření instituce se snahou představit veřejnosti alespoň na dálku zajímavá témata z výstavy a především ji inspirovat k vlastnímu objevování, přemýšlení i tvorbě. Mezi rozmanitými příspěvky najdeme také cyklus „Město vzpomínek“, do kterého lektoři oslovují kolegyně a kolegy z Muzea umění Olomouc, aby pohledali ve svých osobních archívech a podělili se o jeden osobní příběh s Olomoucí spojený.

Vzpomínka Ladislava Daňka, kurátora sbírky obrazů Muzea moderního umění, kterou vám dnes představujeme, je navíc zcela výjimečná tím, že ji doprovází dosud nepublikované fotografie Oldřicha Šembery.

Ve stínu velkých dějin
Ztracená 22/24

Díky mimořádné knize Pavla Zatloukala O městě, krajině, umění. Olomouc 1919–1989, která vyšla nedávno, mají Olomoučané jedinečnou příležitost se obeznámit s mnohdy pohnutými dějinami olomoucké výtvarné kultury a architektury v minulém století. Ve stínu tzv. velkých dějin se však odehrávaly ještě jiné, totiž stěží polapitelné a zachytitelné, intimní dějiny. Tedy dnes různými legendami opředené dějiny mnoha přátelství i řevnivostí, ba i vzájemné nenávisti mezi umělci, skupinami či různými názorovými frakcemi, které utvářely zdejší tvůrčí miliu. 

Jedním z míst, kde se v 70. letech minulého století pod příkrovem reálného socialismu dělo v Olomouci něco zajímavého, byla Ztracená ulice. Ve vnitřním bloku dvou vzájemně propojených domů č. 22 a 24 totiž měli v letech 1971–1977 ateliéry tehdy mladí výtvarníci Oldřich Šembera (* 1948), Václav Stratil (* 1950), Petr Jochmann (* 1951) a Petr Kutra (* 1949), z nichž první tři jmenovaní se o desetiletí později stali s řadou dalších kreslířů (např. Miroslav Šnajdr st., Inge Kosková, Jiří Lindovský) protagonisty fenoménu tzv. olomoucké kresby. O nich a jejich tvorbě se můžete leccos pozoruhodného dočíst v publikaci Skleník. Kapitoly z dějin olomoucké výtvarné kultury 1969–1989 (Muzeum umění Olomouc, 2009), kterou rovněž inicioval a koncipoval profesor Zatloukal. 

Pospolitý a veselý život v ateliérech dle pamětníků prý připomínal legendární pařížský Bateau-Lavoire, nacházející se v Rue Ravignan 13, v němž začínali svoji uměleckou dráhu Kees van Dongen, Juan Gris či Amedo Modigliani a předně Pablo Picasso, který zde v roce 1906 namaloval slavný portrét básnířky a spisovatelky Gertrudy Steinové. 

V krajně ošumělém vnitřním traktu domů č. 22/24 jsem se poprvé a naposledy ocitl až po rozpadu výtvarné komunity někdy v roce 1979 díky medikovi Aleši Juchelkovi. S Alešem jsem se patrně seznámil ve vinárně U Trojice, tehdy hojně navštěvované studenty všemožných oborů. Když zjistil, že se zajímám o moderní umění, začal se nad džbánkem svatovavřineckého holedbat, že má obraz od Toyen, což jsem mu pochopitelně nevěřil a vyžadoval jsem okamžitý důkaz.

Vratké zábradlí, rozpadající se pavlač a drolící se omítky jen podporovaly moje vzrůstající podezření, že borec se jen rád předvádí a tudíž nehorázně kecá. Když jsme však vstoupili do spoře osvětlené poměrně tmavé kuče, noblesně nazývané privátem, ustrnul jsem. Na stěně vskutku visel úchvatný portrét mladé dámy v klobouku, oděné v art decovém stylu, namalovaný a podepsaný tajemnou první dámou českého surrealismu, který synovi zapůjčil jeho otec. Tento enigmatický zážitek mi pokaždé vytane na mysli, když dnes procházím kolem novotou zářících fasád někdejšího Bateau-Lavoire. Zmíněný obraz jsem již nikdy bohužel neviděl, neboť Aleš nedlouho po té emigroval do USA a s ním zmizel i obraz… 

Díky fotografiím Oldřicha Šembery, které jsou zde publikovány vůbec poprvé, tak alespoň touto cestou nasajme něco z tehdejší atmosféry místa, kde se rodila jedna ze zajímavých kapitol olomouckého nonkonformního umění 70. a 80. let.

Ladislav Daněk