Restaurátor Ladislav Werkmann slaví osmdesátiny

AKTUALITA | 8. 6. 2021

Padesát let svého profesního života věnoval městu Olomouci a jejím historickým kamenným památkám renomovaný restaurátor a historik Mgr. Ladislav Werkmann (* 13. 6. 1941), který v neděli oslaví osmdesátiny. Rodák z Hořic z Podkrkonoší pracoval nejprve deset let v kamenické huti Střediska památkové péče v Olomouci, od roku 1980 pak ve své vlastní samostatné kamenosochařské dílně, která se stala respektovaným specializovaným pracovištěm. Pečeť jeho práce je na téměř všech významných historických kamenných památkách Olomouce. Svědčí o tom celkem dvě stě padesát památkářských akcí vykonaných pro Olomouc, přičemž „akční rádius“ jeho činnosti zahrnuje i další oblasti Moravy. 

Letošní životní jubileum Ladislava Werkmanna je příležitostí ocenit jeho přínos k obrazu města, jehož kamenné kráse pět desetiletí soustavně, pokorně a rád slouží.

Otisky jeho činnosti jsou vepsány do  nejvýznamnějších kulturních památek města – katedrály sv. Václava, biskupského paláce, sochařských monumentů, církevních i městských rezidencí, klášterů, mnohých kostelů, portálů městských domů, morových sloupů, barokních kašen či historických městských bran. Všechny jeho práce jsou také součástí výzkumné a vědecké dokumentace a často slouží k prezentaci kulturního bohatství Olomouce ve spolupráci s odbornými institucemi památkové péče a muzejními pracovišti. 

Ladislav Werkmann se celoživotně podílí například na restaurování kamenické a sochařské výzdoby exteriérů i interiérů Metropolitního chrámu sv. Václava. Jedinečným a významným dílem byla obnova vzácných kamenických románských prvků ve Zdíkově paláci (dříve označovaný jako Přemyslovský palác), dnes národní kulturní památce spravované Muzeem umění Olomouc, na níž se pracoval do roku 1988 s akademickým sochařem Alešem Rozehnalem.

Mimořádně významný je jeho podíl na restaurování Sloupu Nejsvětější Trojice, památky zapsané v seznamu UNESCO. Poprvé na něm pracoval v letech 1972 – 1976 ještě jako pracovník památkové huti (spolu s akademickými sochaři Lenhartem a Stárkem), podruhé v létech 1997 – 2001 jako samostatný restaurátor s řadou spolupracovníků i pomocníků.

Mezi dalšími památkami, na jejichž kamenosochařské obnově se podílel, jsou Klášterní Hradisko, Svatý Kopeček, Arcibiskupský palác, kostel Panny Marie Sněžné, Dominikánský kostel v Sokolské ulici, areál kláštera Kateřinek, Edelmannova hrobka a sousoší Olivetské hory při kostele sv. Mořice, Litovelská či Terezská brána, schodiště a pasáž Masných krámů, historické portály Petrášova paláce, Pasáže služeb na Horním náměstí či Hauenschildova paláce na Dolním náměstí. 

K životnímu dílu Ladislava Werkmanna patří rovněž práce realizační, například pro akademického sochaře Rudolfa Chorého a další výtvarníky (plastika Haná, plastika před hotelem Flóra, Zrození Venuše atd.). Realizoval rovněž kamennou nádrž Theimerovy Arionovy kašny před olomouckou radnicí. 

Přínos Ladislava Werkmanna pro Olomouc má jedinečnou hodnotu, která spočívá v dlouhodobé viditelné službě tomuto městu a jeho uměleckému a památkovému bohatství. 

Anežka Šimková, Simona Jemelková,
autorky jsou kurátorkami Muzea umění Olomouc