Grafik Ondřej Michálek slaví 75. narozeniny

AKTUALITA: 18 12 2022 

Dnes slaví pětasedmdesáté narozeniny grafik a pedagog Ondřej Michálek. MUO se připojuje ke gratulantům a přikládá vzpomínku jeho bývalé studentky Jany Šindelové:

Když se nesnažíme vyslovit nevyslovitelné

Ráda bych připomněla významnou událost na počátku pedagogického působení Ondřeje Michálka – bytostného grafika, kterého si velmi vážím, jak po stránce osobní, tak odborné. Dokázal nám studentům otevřít oči a zprostředkovat jedinečné zkušenosti, které jsme získali v rámci účasti na projektu asociace Evropských společenství TEMPUS během let 1991–1994. Po tři roky poskytovala tato asociace prostředky k setkávání českých, slovenských, francouzských, japonských, amerických a belgických studentů a profesorů (VŠVU Bratislava, PdF UP Olomouc, ESPENA Namur, École de loisir, Dunkerque). Tato setkání byla organizována v rámci sympozií, která se konala jednou za rok a trvala přibližně tři týdny. Koncepci sympozií vymysleli Ondřej Michálek a Claude Sinte s Philippem Carettem a Deziderem Tóthem. Motem projektu bylo: Když se nesnažíme vyslovit nevyslovitelné, nic se neztrácí. Jeho podtitulem bylo Wittgensteinovo prohlášení „Nevyslovitelné je totiž – nevyslovitelně – obsaženo ve vysloveném. Nejlepší z uměleckého díla je to, co se v něm sice zjevuje, ale zůstává nicméně nevyřčeno.“

V rámci projektu vyšla výzkumná zpráva, která obsahovala teze, návrhy na řešení a otázky na téma kdo jsou učitelé a kdo žáci; nebo jaká je role školy. Philippe Carette uvedl svůj příspěvek citátem André Malrauxe a jeho proroctvím, že „21. století bude zbožné a pěstující umění, nebo nebude vůbec", nabídl nám chmurné konstatování.  Cíle jak učit výtvarné umění vycházející ze zprávy byly definovány jako koncepty: schopnost dospět k přesné myšlence, schopnost konceptualizovat a být schopen abstrakce. Obrazová výuka šířeji koncipovaná na základě cvičení schopnosti pozorovat, citlivého vnímání a prožitku usnadní rozvinutí a prohloubení smyslu pro syntézu, dedukci, analýzu a transfer. Veškeré umění se vždy hlásí ke své době a k místu svého vzniku. Funguje na principu inventáře čitelných kódů, které používá kritická analýza v literatuře, žurnalistice, vědě i antropologii. Pro umění učit se je důležitější schopnost přijímat informace než hromadit údaje. Získané základní znalosti směřují ke zvládnutí procedury učení. Žák, dítě nebo dospělý je velmi citlivý ke všemu, co je konkrétní, a lépe vnímá informaci, kterou přináší obrazový prvek, přehledná tabulka nebo film. Politici a statistikové tuto pregnantní sílu, kterou obraz v sobě má, dobře znají. Získaná schopnost, kterou je třeba třídit, syntetizovat a organizovat, se dobře uplatňuje v práci s materiálem. Od útlého věku si dítě pěstuje tuto schopnost a také svou vlastní paměť pomocí tvarů, barev a prostorových prvků. Dokážeme vybrat vhodný doklad ilustrující tento koncept? Proč by obraz měl být méně vhodný než slovo pro provedení analýzy nebo kritiky či reflexe? Vždyť obraz má také své sémy, syntagmata i metafory. Tato schopnost transcendovat, snít, vymýšlet je bezpochyby jednou z nejušlechtilejších a nejnezbytnějších vlastností člověka. Výuka se nikdy neotevře směrem k neznámým obzorům, právě těm, které jsou nejlákavější a pro umělecký výraz nejnezbytnější. Každá epocha má svou gramatiku a každé hnutí svou syntax a svůj vlastní jazyk pro každého, kdo umí či chce číst například knihy o umění. Umělecké vzdělávání pak stojí na co nejširším pojetí odkazu k minulosti a přitom se cele otevírá přítomnosti. Prameny, ze kterých čerpá, jsou nejrůznější: umění, literatura, technologie, věda, kinematografie atd.

Jiný, neméně závažný aspekt problému je otázka materiální. Po návštěvách výtvarných akademií v Praze, Bratislavě a Budapešti bylo konstatováno, že tyto umělecké školy byly postaveny jako monumentální pomníky: obrovské ateliéry, kde sídlí mistr obklopen svými žáky, široké chodby, často bohatě zdobené, a majestátní schodiště. Byla cítit síla zdí, které oddělují jednotlivé ateliéry. Například v Dunkerque odmítali vychovávat umělce nebo pedagogy. To studenty postavilo do situace, ve které oni sami musí převzít odpovědnost za svou eventuální budoucí kariéru. Hlavní směry úvah se týkaly: za prvé všeobecného vzdělání prostřednictvím obrazu, za druhé způsobem jeho podání a za třetí vnímáním prostoru.

Všeobecné kulturní vzdělání prostřednictvím obrazu by se mělo zakládat na poznatcích z dějin umění, sémiologie, ikonografickém výkladu s důrazem na to či ono – dle úrovně a typu školy. Obsahovalo tři pojmy: indukce – dedukce – aplikace, bezprostředně vázané na intelektuální pochody. Poznání rozdílů v oblasti sociální, profesní, kulturní a geopolitické prohloubilo pochopení naší vzájemné komplementárnosti. Vždy je třeba se vyhnout všemu, co vzdělávání uzavírá do jednoznačně formulovaných programů, jimž schází otevřenost a velkorysost. Trvale je třeba chránit studentův individuální prostor, jeho právo pochybovat, má-li k tomu důvody, a schopnost přijímat náhodu. Vzdělání by mělo vycházet z vyučování základním elementům, z uvědomělého poznávání, kritiky a osobního vyjádření. Logika vychází z vývojové spirály, to znamená, že stejnou látku je možno probírat v prvním nebo třetím ročníku, s dětmi nebo dospělými, vždy však v nové, obohacené a jemněji odstupňované verzi. V umění neexistuje snadná látka, například není pravda, že olejomalba je obtížnější než práce s vodovými barvami.  

Sdílení společných míst nás směřovalo k poznání nejen světových metropolí a hlavních muzeí namátkou v Namuru, Antverpách, Budapešti, Bratislavě, Paříži nebo Amsterodamu, či výstav le Internationale Grafiek Biennale v holandském Maastrichtu, kouzelý čas Velikonoc v Moravanech nad Váhom, ale umožnilo nám i vzácné setkání s mnoha vynikajícími umělci a umělkyněmi a k možnosti porozumět jejich myšlení a vyjadřování. Škola grafiky Ondřeje Michálka je postavena na jeho perfektních znalostech grafických a kreslířských technik, na vynikajících jazykových schopnostech a touze pochopit i nás studenty.  

Děkujeme a přejeme všechno nejlepší k narozeninám!!!

Jana Šindelová, vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka