3x o krajině

AKTUALITA: 13 04 2023

Tradiční spolupráce Muzea umění s Ekologickým centrem Sluňákov a Galerií Caesar vám nyní  přináší volný soubor krátkodobých výstav, které představí autory tří generací, z nichž dva – Lenka Falušiová a Daniel Fischer – jsou s tématem ekologie v širokém slova smyslu spojeni celoživotně, přičemž třetí, René Hábl, je pak výjimečným příkladem autora, „postmoderního umělce“, uchopující krajinu ve smyslu volné hry imaginace.

Lenka Falušiová:
Stříbrné vody stékají po stupních lesa.. 
Galerie Caesar, Olomouc, 04 04–28 04 2023
Kurátorka: Barbora Kundračíková ve spolupráci se studenty Katedry dějin umění FF UP

Lesní porosty, geologické struktury, svatyně a prázdné prostory. Výstava výjimečné české grafičky a kreslířky testuje spolu s možnostmi obrazu také limity imaginace. 

Lenka Falušiová patří k nastupující generaci umělců, kteří v posledních několika letech znovuobjevili půvab a bohatství krajinomalby, respektive obsáhli její původní schopnost pojmout svět. Krajinomalba samozřejmě představuje svět lidský – hovoříme o umění, o lidské tvořivosti, o lidské perspektivě. Sic krajina. Také ale o úžasu a zahlcení, kterému naše mysl podléhá, je-li bez ochrany vystavena Přírodě. V ojedinělé prostorové instalaci Falušiová záměrně testuje své i naše možnosti. Alespoň pomyslně se navrací zpět k původní zkušenosti – a ustavuje nové pomezí umění a rituálu. K výstavě vychází autorčina první monografie.

René Hábl
RAGTIME
Ekologické centrum Sluňákov, 13 04–20 05 2023
kurátorka: Barbora Kundračíková ve spolupráci se studenty Katedry dějin umění FF UP

Výstava René Hábla, jedné z klíčových osobností české postmoderní malby, je podprahovým, skrytým ohniskem požáru letošních EDO. Jeho RAGTIME je znepokojivý, tetelí se ozvěnou blížícího se vzplanutí, pozornost diváka dráždí k nevydržení, jeho intelekt pokouší a laská zároveň.

René Hábl (1968–2021, Uherské Hradiště) absolvoval obor grafiky na SUPŠ v Uherském Hradišti (1983–1987), na který navázal studii malby na pražské Akademii výtvarných umění v ateliérech Jiřího Sopka, Františka Hodonského, Jana Kotíka a Miloše Šejna (1988–1994). Jeho tvorba se neomezovala pouze na malbu, po roce 2000 ji naopak systematicky obohacoval o kolážovou práci s fotografií či sprejem, případně zasáhl také do prostoru. Tím, co jeho produkci sjednocuje, je „plošné“ provázání apelem na imaginativní participací diváka, na aktivní výměnu v rámci trojúhelníku dílo-název-divák. Průřez dílem Reného Hábla jako by byl postupnou krystalizací hry představivosti, do které se promítá zkušenost s grafickým komponováním obrazu a hluboká znalost malířské techniky. Tvorba začátku 90. let, charakterizovaná organickým, těkavým přístupem k abstrakci a tmavým koloritem aplikovaným ve valérech, se v průběhu dekády charakteristické kompozicemi repetitivních motivů, postupně projasňuje a rozšiřuje barevnou paletu. Po roce 2000 je těkavost nahrazena ostrými liniemi, jasně barevnými plochami téměř fauvistického rázu a zkonkrétněním námětů. Před koncem desetiletí se umělec obrací ke geometrické abstrakci kolážové až tiskové kompozice. Brzy nato náměty opět směřují k lineárně, kresebně, téměř až minimalisticky pojaté figuraci a imaginativním mikrokosmům, charakterizovaným trojrozměrnými geometrizovanými útvary často architektonického rázu, umisťovanými na plošně barevném pozadí. Všemi náměty a obdobími se prolíná jistá neurčitost a balancování na pomezí abstrakce a mimeze, jako by šlo o dèja vu nebo reminiscence snových obrazů. Bezprostřední prožitek Háblova díla je dostupný široké škále diváků. Cíleně podněcuje subjektivní výklad, zároveň ale nezahlcuje – ponechává na pozorovateli, jak si dílo vyloží. (Daniela Janásková, Zuzana Nesvadbová)

Daniel Fischer
Prostory a odlesky
Galerie Caesar, Olomouc, 04 04–28 04 2023
Kurátorka: Barbora Kundračíková ve spolupráci se studenty Katedry dějin umění FF UP

Legenda krajinářského konceptu Daniel Fischer prezentuje v Olomouci průřez své aktuální tvorby. Modelace je jeho druhé jméno, jazyk to třetí. Schopností uchopovat svět „křehce“ jako „křehký“ se mu nikdo nevyrovná. Ukazuje přitom, že koncept a řemeslo žádnými protiklady nejsou, naopak, jedno vyžaduje druhé podobně jako příroda člověka.

Daniel Fischer (1950), vystudoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (1968-1974, prof. Matejka). V roce 1992 byl jmenován profesorem malířství. Od roku 1990 působí na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na katedře malby jako vedoucí ateliéru volné tvorby. Působil jako hostující profesor v USA (Slippery Rock University, 1994; Rhode Island School of Design, 1998) a Německu (hostující profesor na Internationale Sommerakademic für Bildende Künste). Je členem Rady Státního fondu kultury Pro Slovakia, členem předsednictva Rady vysokých škol, bývalým ředitelem mezinárodní výstavy studentů uměleckých škol IstroArt Biennial v Bratislavě (1996), předsedou poroty výstavy – trienále Současná slovenská grafika (1998). Od roku 1999 je členem Akreditační komise, poradního orgánu slovenské vlády.