Vytiskne SEFO 3D robotická tiskárna?

AKTUALITA | 20. 9. 2021 

Jak to bude s chlazením či topením v plánované budově Středoevropského fóra Olomouc? Budou vstupní prostor a vchod dostatečně lákat návštěvníky? Myslíte i na ekologické aspekty v souvislosti se stavbou? Uvažovali jste o možném propojení SEFO s navazujícím tramvajovým depem, pokud jej město přemístí jinam?

Téměř dvě hodiny trvala sobotní (18. 9. 2021) diskuse v Muzeu umění Olomouc ohledně novinek spojených se stavbou SEFO i jeho výstavními či akvizičními plány. Půlhodinový úvod obstarali ředitel MUO Ondřej Zatloukal, autor architektonického návrhu SEFO Jan Šépka a vedoucí kurátorka oddělení SEFO Barbora Kundračíková, ale potom už se naplno rozjela debata tří desítek účastníků v sále Trojlodí, kde je nyní hlavní výstava Trienále SEFO 2021.

„V nedávné době se nám podařilo vykoupit v proluce poslední parcelu, o níž jsme usilovali už od roku 2009,“ oznámil na úvod ředitel Ondřej Zatloukal. „Nyní připravujeme veřejnou zakázku na generálního projektanta, v roce 2023 počítáme se zahájením stavby. Pokud by vše šlo podle plánu, mohli bychom stavební práce dokončit v roce 2026 a začít se stěhovat do nové budovy. O rok později bychom mohli otevřít.“

Dvě novinky představil architekt Šépka. „Díky získání parcely propojíme Denisovu ulici s Kačení při jejím ústí do Koželužské. První část SEFO, která navazuje na Muzeum moderního umění, bude totiž průchozí pasáží,“ ukazoval Šépka v obrazové prezentaci. Přítomné pak „dostal“ další novinkou: „Nyní zkoumáme možnosti 3D tisku z vysokopevnostního betonu. Nosné zdi by měly lepší izolační vlastnosti, a navíc bychom významně ušetřili, protože by nebylo potřeba bednění ani zpevňující železné pruty jako při stavbě z klasického železobetonu.“

Součástí plánované expozice moderního středoevropského umění by měla být, kromě promyšleného systému obměn, intervencí a programů, například kybernetická socha Senster. „Je to dva a půl metru vysoká plastika se čtyřmetrovými rameny, která reaguje na pohyb a zvuk. Vytvořil ji na začátku sedmdesátých let polský autor Edward Ihnatowicz pro výstavu v nizozemském Eindhovenu. Po skončení výstavy byla rozebrána, ale před čtyřmi lety zakoupila jednotlivé části Univerzita vědy a technologie v Krakově, která ji zrekonstruovala. Systém dlouhodobých zápůjček s podobným typem partnerů by měl napomoci etablování principů fóra jako sdíleného prostoru, ve kterém jde především o diskusi možností a odlišných interpretací,“ nastínila kurátorka Barbora Kundračíková, kam se ubírá uvažování o nové expozici. Nejde však pouze o ni – cílem současných snah je propojit vnitřní prostor instituce s tím veřejným.

Dotazy z publika se hodně týkaly možnosti stavby prostřednictvím 3D tisku, ale třeba i technického řešení chlazení celé budovy. Architekt Šépka odpověděl, že výpočty ukazují na ekologický charakter stavby, protože vzhledem k výšce jednotlivých lodí by zde měl působit obdobný efekt jako v gotických kostelech. Chlazení tedy podle něj není potřeba.  Na nejrůznější výhrady reagovali zejména ředitel Zatloukal a architekt Šépka. Týkaly se například plánovaného vstupu do SEFO či šířky jednotlivých lodí a jejich využitelnosti. Dotazů byla celá řada a nemá zřejmě smysl všechny vypisovat – můžete se podívat na videozáznam z besedy ZDE.