Veronika Přikrylová | Show Me Something Natural

 

V Galerii Divadla hudby Veronika představuje sérii originálních drapérií a tisků, které zkombinovala s kresbou, jejímž prostřednictvím dosahuje až na samou dřeň věcí a s ní související duševní stránku. Jak jsme schopni reflektovat rány zasazené životem, narušenost pohledu v rámci stereotypních představ a jimi ovlivněného vnímání, hodnocení i postojů vůči druhým? Možná jde právě o to, uvědomit si spouštěcí mechanismus – to nutkání, které se zjeví bez ohledu na situaci a má sílu nás strhnout. Nastoupení cesty vlastního poznání jakoby se vůbec nespojovalo s jemnocitnou duší a subtilní podobou. Avšak i pod naivní a zdánlivě křehkou slupkou se může projevit živelnost či v jistém ohledu až drsnost. Ne náhodou Veronika Přikrylová ve vlastním názvu výstavy cituje úryvek z písně Humble od Kendrika Lamara Show Me Something Natural (Ukaž mi něco přirozeného). Na pozvánce uvádí jednu ze série kreseb H&M Boys (2017), které vytváří mimo sochy nebo instalace, které jinak dominují její umělecké tvorbě. Podobně oblečenou sochu potom umisťuje i do výstavní expozice, ovšem s tím rozdílem, že kresbu oblečení převádí do životní velikosti na potištěné látce. Originální forma autorské drapérie vévodí prostoru, dále na ni ještě navazuje odlitek kravaty z litiny nebo body vyšité vlastnoručně odlitými korálky ze sádry. Vytvořený site-specific projekt Veronika zasazuje do konkrétních míst Divadla hudby a specificky reaguje na jeho prostorové dispozice včetně charakteristických zákoutí a s nimi spojených situací. 

 

Nápadité zakomponování objektů, koláží a vlastnoručních látek s kresbou do prostoru ještě více podtrhuje využitím původní vitríny v přilehlé divadelní kavárně. Po vzoru jejího původního účelu, tedy ochraňovat v ní vystavená díla, se Veronika dotýká i další roviny takto nedotknutelných předmětů. Snadno dostupné vázy záměrně staví do pozice cenných dokladů umění, v nichž téměř až posvátně spočívají květiny. Po obou stranách prosklené vitríny potom nechává sehrávat souboj zakoupených váz s kolážemi z reprodukcí soch ženských figur, které jsou podobně jednoduše dostupné díky masivnímu nakupování přes internet. Hodnotné a vzácné tu klade přímo vedle spotřebního zboží bez nějaké vyšší hodnoty, kde nechybí vodoznak, kterým jsou fotografie běžně opatřeny, ani všudypřítomný internetový odkaz na příslušné webové stránky. 

 

Látka těsně kopíruje živelný tvar těl i rostlin, nařasených podle jednotlivých částí, současně je důsledně pokrývá a stává se tak jejich druhou kůží. Vzájemné pevné spojení chrání jejich choulostivý zevnějšek, současně však i částečně zakrývá vlastní schopnost čelit bezprostředním vlivům. Pevnost spojení, někdy také až uvěznění, potom ještě znásobuje jemnost či zranitelnost. Přitom ona jemnost nemusí být nutně jen známkou slabosti. Vytříbenost smyslu pro cit totiž umožňuje vnímat mnohé, ale než se člověk odváží přijmout i tak jemnou nuanci, zpravidla se přihlásí síla, která mu už nepřipustí uznat vlastní zranitelnost.