Miloslav Stibor | Fotografie

12. 7. - 30. 9. 2007
Muzeum moderního umění | Kabinet, Salon 

Málokterému autorovi se stane, že jeho dílo obletí celý svět, je kopírováno a publikováno v nejrůznějších souvislostech. Fotografie Miloslava Stibora Miller č. 7 z cyklu 15 fotografií pro Henry Millera svého autora proslavila natolik, že z velké části zastínila i jeho ostatní tvorbu. Výstava Miloslav Stibor | Fotografie mapuje fotografickou tvorbu olomouckého autodidakta před i po slavné millerovské sérii a přináší mnohé objevné a dosud nepublikované snímky. 

Kořeny volné fotografické tvorby Miloslava Stibora sahají do konce 50. let, kdy vznikají jednotlivé snímky, ovlivněné poetikou civilismu. Období hledání a tříbení vlastního stylu pokračuje sérií Volných a Prostých motivů, v nich Stibor zpracovává nalezená exteriérová témata, v mnohém blízká programu olomoucké skupiny DOFO. Surreálná a esteticky vytříbená zátiší z počátku 60. let technicky precizuje fotografickými prostředky, nejčastěji ostrými protiklady černé a bílé, nejvýrazněji v cyklu Zimní motivy. V něm se Stiborovi podařilo z jednoduchých přírodních záběrů z Pohořan a Bruntálska získat ostře kontrastní kompozice, ve formálně se přibližující soudobé grafice. Od poloviny 60. let již přestává expandovat do volného přírodního nebo městského prostoru a až na výjimky (např. poetický dokumentární cyklus Marianne z Greifu) se stahuje do ateliéru, kde při umělém osvětlení pořizuje výhradně portréty a akty. 

Rané portréty a akty si získávají diváky svou kompoziční a formální dokonalostí. Stibor je schopen vyhroceným kontrastem a světelnými úpravami redukovat tělesné tvary až na hranici geometrického vyjádření. Vrcholem se pak stává již zmiňovaný cyklus 15 fotografií pro Henry Millera, zamýšlený pod dojmem četby provokativního autora jako volná ilustrace románu Obratník Raka.  Cyklus ze tmy se vynořujících torz ženských těl s naturalisticky přeznámými detaily pokožky a ochlupení vzbudil ohlas ihned po svém zveřejnění. K velkým zastánců a propagátorům tehdejšího díla patřil především Václav Zykmund, který si na Stiborově pojetí aktu cenil tzv. humanizace tvaru, kde pod pevným povrchem hmoty prosvítá nitro. Po té následovala řada obsáhlých cyklů a variací na téma akt, koncepčně autorem podbarvených příběhy z antických bájí a pověstí. Souběžně s ateliérovou tvorbou se však Stibor celoživotně věnuje dokumentaci kamenných – přírodních, prehistorických, sochařských a architektonických – památek v doposud neukončeném cyklu Kámen. Výstava je pořádána k autorovým 80. narozeninám a doprovází ji obsáhlý katalog s bohatou fotodokumentací jeho celoživotní tvorby.