Emil Filla | 1882-1953

29. 11. 2007 – 27. 4. 2008
Muzeum moderního umění | Obrazárna

Emil Filla, rodák z Chropyně na Hané, je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českého umění 20. století. Jeho dílo bylo dlouhodobě soustavně studováno i vystavováno; přesto je letošní výstava, jejíž premiéra se uskutečnila v Jízdárně Pražského hradu, první retrospektivou rozsáhlé Fillovy životní tvorby. 

Úvodní kapitolu výstavního projektu představují Fillova díla z období expresionismu, v nichž umělec pod vlivem výstavy norského malíře Edvarda Muncha nalezl cestu k podstatě svého malířského nadání. Kubismus představuje autorovu tvorbu z let 1911-1921 z důležitých míst Fillova životního působení -  z Prahy, Paříže, Rotterdamu a Amsterdamu. Ve dvacátých letech se Fillova tvorba rozvíjela ve dvou vzájemně se propojujících liniích. Na jedné straně to byl organický tvar spojený s živočišnými náměty jeho zátiší, květy, ovocem, zvířaty, na druhé straně to byla konstruktivní forma uplatněná zejména v postavách. Obě tyto tendence splynuly v obrazech zátiší, v kterých se konstruktivní a organické tvary spojují ve výrazech blížících se abstrakci. 

Do lyricky vyznívajících obrazů druhé poloviny dvacátých let a počátku let třicátých dramaticky zasáhl obnovený zájem o figuru vnímanou a viděnou v podstatných rysech její živočišnosti. Úchvatný soubor obrazů převážně ženských postav tvoří další kapitolu Fillovy retrospektivy. Nové rysy dynamického zobrazení lidské postavy nabyla Fillova tvorba od poloviny třicátých let, kterou představuje oddíl Boje a zápasy, písně a balady. Zde Fillova snaha jít ke kořenům zobrazení nalezla uplatnění v reakci na dramatické změny klasické evropské kultury ohrožené německým fašismem. Do osudového boje s jeho projevy se Filla dostal jako vězeň německých koncentračních táborů v letech 1939-1945. Po přetrpěných útrapách a návratu z Buchenwaldu Fillovo dílo vyvrcholilo v monumentálních malbách z let 1946- 1948, které předznamenaly budoucí vývoj moderního malířství, které do umění nově uvedlo zobrazení postavy.

Fillovi sice již dříve bylo přiznáno vůdčí místo v utváření expresionismu a kubismu v českém umění prvních desetiletí 20. století, jeho tvorba z třicátých a čtyřicátých let však zůstávala nedoceněná. Zejména dílo vzniklé po roce 1945, v letech 1946-1948, znamenalo vyvrcholení Fillovy malby a představuje nejpodstatnější část jeho přínosu světovému umění 20. století. 

Uskutečnění celého projektu  a jeho repríza v Muzeu moderního umění v Olomouci tak umožnilo představit nejen základní díla a polohy Fillovy tvorby, ale zároveň též výstavu obměnit a rozšířit o jiný úhel pohledu.