Středoevropské forum Olomouc | Architektonická studie

8. – 18. 10. 2009
Muzeum moderního umění | Salon

Ministerstvo kultury ČR připravuje v rámci Integrovaného operačního programu investiční dotace pro velké kulturní projekty, z valné části financované z prostředků Evropské unie. S jedním z nich se o finanční dotaci uchází také olomoucké muzeum umění. Jestliže v něm uspěje, bude zhruba půlmiliardová částka určena pro vybudování Středoevropského fora Olomouc (SEFO), které má vzniknout rekonstrukcí areálu Muzea moderního umění v Denisově ulici a přístavbou v sousední proluce.

Uskutečňování tohoto projektu, zaměřeného na sbírkotvornou, expoziční a publikační, ale také literární, hudební, dramatickou a filmovou tvorbu středoevropského regionu zejména z hlediska moderního i současného umění, provázejí od počátku složité okolnosti. Když už se (snad již definitivně) podařilo vyřešit majetkoprávní vztahy, museli jsme se vypořádat s nečekanou komplikací při přípravě architektonické soutěže na podobu novostavby a rekonstrukce. Soutěž o návrh podle zákona o veřejných zakázkách z roku 2006 jsme připravovali dva roky. Když jsme se však obrátili na Českou komoru architektů, aby na základě soutěžních podmínek doporučila svým členům účast v soutěži, setkali jsme se s překvapivým odmítnutím. Představitelé komory nám sdělili, že by mohli účast v soutěži doporučit, jen kdybychom vyhověli představě komory o odměnách, ovšem za cenu porušení zákona o veřejných zakázkách! Museli jsme proto s těžkým srdcem od soutěže ustoupit.

Nezbylo než postupovat jiným způsobem – zadáním architektonické studie jako zakázky menšího rozsahu. Obrátili jsme se na dva z nejvýznamnějších českých architektů, s nimiž jsme navíc měli řadu zkušeností z minulosti jak z rekonstrukce Muzea moderního umění, tak arcidiecézního muzea. S Michalem Sborwitzem a Janem Šépkou jsme pak po dva letní měsíce spolupracovali na tom, co představuje tato výstava.

S výsledkem jsme víc než spokojeni, domníváme se, že umožní vznik ojedinělého díla. Základním motivem jejich studie se stala polarita uplatněná a rozvinutá v mnoha polohách a variacích. Podařilo se navázat na genia loci zdejšího rozhraní dvou olomouckých světů – monumentálních hmot Předhradí a drobného členění vlastního města. Na jedné straně je tak respektována jasná struktura a rytmizace osvícensky (klasicistně) koncipovaného starého muzejního paláce. Na druhé straně je do proluky na místě pěti zmizelých domů vkládáno pět domů nových, které navíc (kromě jediného) nejenže respektují kostrbatou uliční čáru, ale různou hloubkou zástavby se stávají jakousi esencí gotického urbanismu. Dalším motivem se stává světlo padající shora a oblévající interiéry dvorany, knihovny i výstavních sálů. Nejde však jen o lokální souvislosti: klasické a středověké přece představují dvě základní polohy evropského ducha. Ta první vždy ztělesňovala antický ideál jasnosti, přehlednosti, racionálna, ta druhá bývala plná emocí. 

Stejně jako v případě lednové výstavy, jejímž prostřednictvím jsme veřejnost seznamovali s výběrem ze sbírkových předmětů, které by mohly tvořit součást stálé expozice SEFO, bychom i v tomto případě chtěli místo tradičních vernisáží otevřít na výstavě diskusní forum nad naším projektem, ale rovněž nad aktuálními či obecnými otázkami a problémy, které s ním souvisejí.