Skvělé obrazy a silné příběhy přináší Abstrakce.PL, největší výstava polské abstrakce v Česku

AKTUALITA | 20. 4. 2018

Komunisté mu zakázali vystavovat, jeho díla strhali ze zdí muzeí, na příkaz ministerstva kultury ho vyhodili z práce, rozpadla se mu rodina, záhy skončil bez peněz na ulici – to vše proto, že se zakladatel polské abstraktní malby Władysław Strzemiński po válce odmítl ohnout a přizpůsobit se „jedinému správnému umění“ – socialistickému realismu. Zemřel v roce 1952. Oficiálně na tuberkulózu, ve skutečnosti hlady.

Navzdory tvrdosti režimu a strachu umělců polská abstrakce přežila a od 20. dubna se poprvé v reprezentativním výběru představí i v České republice díky výstavě Abstrakce.PL v Muzeu umění Olomouc.

„Po válce nebyli ve zničeném Polsku soukromí sběratelé. Pokud dílo nekoupilo muzeum, tak ho umělec neměl komu prodat. Muzea přitom podporovala jen státem určený umělecký směr – socialistický realismus. Malířům, kteří se tomu nechtěli podřídit, hrozila fyzická likvidace. Abstrakcionisté tak neměli za co žít a co jíst. Byla to smutná doba,“ říká polská historička umění a autorka olomoucké výstavy Beata Gawrońska-Oramus.

Příběh Władysława Strzemińského oživil v roce 2016 další slavný Polák – režisér Andrzej Wajda, který na motivy malířova života a pohnutého konce natočil film Mžitky. Ukazuje, jak se jednotlivec může stát symbolem uměleckého odporu proti tyranii – bez agrese, bez hysterie, o to je však urputnější a silnější. „Nejsem proti, jen mám jiný názor na umění,“ shrnuje Strzemińský v podání Bogusława Lindy svůj spor s nastupující diktaturou.

Hlavně nezemřít hlady

Ne všichni umělci chtěli jít ve Strzemińského stopách. Museli hledat nové cesty, jak tvořit a zároveň přežít. „Pracovali schizofrenně – oficiálně malovali v duchu socialistického realismu, doma pak abstraktně. Takto tvořili třeba Wojciech Fangor nebo Henryk Stażewski. Velmi těžko je lze kritizovat, nikdo přece nechce zemřít hlady,“ míní Beata Gawrońska-Oramus.

Většina abstrakcionistů tak tvořila doma „do šuplíku“ jako třeba průkopník polské gestické malby Alfred Lenica. „Podílel se také na výstavách socialistického realismu. Ty malby jsou kýče, ale doma tvořil přímo fenomenální abstraktní díla,“ zdůrazňuje autorka výstavy.

Naopak jiní umělci poválečné změny přivítali. „Strhla je doba. Příkladem je Jonasz Stern, ale ten byl už před válkou známý svými velmi levicovými postoji,“ vysvětluje polská historička umění.

Návrat abstrakce

Olomoucká výstava Abstrakce.PL připomene všechny tyto autory, ale půjde dál za tragická padesátá léta. „Na konci šedesátých a v sedmdesátých letech ovládla společnost euforie z uvolňování poměrů, což se dotklo také abstrakce. Malíři mohli postupně opět vystavovat, a to i ve světě. Příkladem mohou být Roman Opałka či už jmenovaný Wojciech Fangor, který měl dokonce samostatnou výstavu v Guggenheimově muzeu v New Yorku,“ připomíná Beata Gawrońska-Oramus.

I v této době se rodily zajímavé autorské příběhy. „Mimořádný tvůrce je třeba Jan Pamuła, který už od časných osmdesátých let komponuje své obrazy za pomoci počítače a je tedy pionýrem tohoto přístupu v polském umění,“ podotýká autorka výstavy s tím, že i jeho díla návštěvníci uvidí mezi sto sedmdesáti obrazy dvaašedesáti předních polských abstrakcionistů.

VERNISÁŽ: 20. 4. 2018 | 18.30
TRVÁNÍ DO: 19. 8. 2018
MÍSTO: Muzeum moderního umění Olomouc | Trojlodí
AUTORKA VÝSTAVY: Beata Gawrońska-Oramus
KURÁTOŘI VÝSTAVY: Štěpánka Bieleszová, Ladislav Daněk
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Tomáš Lampar, Beata Gawrońska-Oramus
GRAFICKÉ ŘEŠENÍ | Władysław Pluta, Vladimír Vaca
KATALOG: Beata Gawrońska-Oramus (ed.): Abstrakce.PL / Abstrakce v polské malbě 1945–2017. Muzeum umění Olomouc, 2018. Muzeum umění Olomouc, 2018.

Projekt spoluorganizuje Institut Adama Mickiewicze působící pod značkou Culture.pl v rámci mezinárodního kulturního programu POLSKA 100 pořádaného u příležitosti stoletého výročí obnovy nezávislosti Polska. Tento program je financován Ministerstvem kultury a národního dědictví Polské republiky v rámci víceletého programu NIEPODLEGŁA 2017 – 2021. Výstavu dále finančně podpořil Polský institut v Praze a Ministerstvo kultury České republiky. Záštitu nad výstavou převzali ministři kultury obou zemí.