Veselý, Aleš

Aleš Veselý (* 3. února 1935 – 14. prosince 2015)

Pavoučí věž, 1967–1968

nerezová ocel; v. 370 cm, získáno 2011, Muzeum umění Olomouc, inv. č. P 1311

Tvorba Aleše Veselého se formovala v umělecké generaci, která hledala východiska ze stereotypů jak ideologicky diktovaného socialistického realismu, tak nově objevovaného modernismu. Zajímaly je možnosti práce s malířskou a sochařskou hmotou, chtěli jejím prostřednictvím vyjádřit své niterné pocity a filozofické názory. Jejich generačním vystoupením byly dvě neoficiální výstavy Konfrontace I a Konfrontace II, z nichž ta druhá proběhla v ateliéru Aleše Veselého. Přítomnost na obou výstavách byla pro Aleše Veselého důležitým momentem, od nějž se odvíjela jeho další tvorba přes účast na Bienále mladých v Paříži (1965), kde získal Cenu kritiky za sochu Židle uzurpátor, až po pozvání na mezinárodní Sympózium prostorových forem v Ostravě (1967), kde měl poprvé možnost pracovat s velkými formáty. Vznikla tam dnes již legendární socha Kaddish. V souvislosti s ní vytvořil sedm třímetrových ocelových plastik (Výstražné znamení, Strážce, Pavoučí věž, Zavěšené břemeno, Vykonavatel, Testimony a Memento), z nichž některé jsou dnes trvale instalovány v prestižních zahraničních kolekcích. Pavoučí věž měla být přípravnou variantou k soše Věž – Zvon, jíž se chtěl Aleš Veselý účastnit soutěže pro Památník Terezín (1968). Na kontrastech lability a stability, hmoty a křehkosti vybudoval sochu evokující tísnivou atmosféru místa. Jak použité materiály a způsob jejich aplikace, tak existenciální myšlenkové zázemí staví dílo Aleše Veselého do kontextu tvůrců Nového realismu Jeana Tinguely a Richarda Stankiewicze.

Ivo Binder