Makovský, Vincenc

Vincenc Makovský (3. 6. 1900 Nové Město na Moravě – 28. 12. 1966 Brno)

Dívčí sen, 1932–1934

bronz, 13x100x52x78 cm, získáno 1966, P 362

Jeden z nejvýznamnějších sochařů české meziválečné avantgardy se vedle sochařství věnoval malbě, designu a také pedagogické činnosti a to nejprve v průběhu války na zlínské Škole umění a po válce na Fakultě architektury Vysoké školy technické v Brně. Jeho působení ve Zlíně mělo dalekosáhlý dopad na poválečný vývoj českého průmyslového designu, neboť na Škole umění založil se svým žákem Zdeňkem Kovářem nový studijní obor tvarování strojů a nástrojů. Sám mimo jiné vytvořil v roce 1940 model soustruhu R50 v měřítku 1:1. Tento model byl vystaven v témže roce na tehdy věhlasném Zlínském salonu, kde způsobil senzaci, neboť šlo o světovou premiéru přestavení užitkového designu v kontextu volného umění. Makovský vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u Bohumila Kafky a Jana Štursy a v letech 1926–1930 pracoval v ateliéru světově uznávaného průkopníka expresivního, monumentálně vyznívajícího sochařství. Makovského tvůrčí výraz prošel několika názorovými proměnami, od civilismu přes kubismus až po surrealismus, aby se v druhé polovině své tvůrčí dráhy vrátil zpět k realismu. Vrcholné období jeho tvorby spadá do třicátých let, kdy se také stal v roce 1934 zakládajícím členem Skupiny surrealistů v ČSR. Do tohoto období spadá jeho vynikající bronzová plastika Dívčí sen z let 1932–1934, která je k vidění ve stálé expozici Století relativity. Jde o pozoruhodné, zneklidňující dílo mimořádných plastických kvalit. Jejich účinek je založen na kontrastu jakoby rozťaté partie rozevřených stehen a oblého, po celém povrchu jemně prorývaného, tvaru, evokujícího vejce či zárodek plodu.