Madona z kostela Panny Marie Sněžné

Madona z kostela Panny Marie Sněžné

kolem 1380

lipové dřevo, fragmenty polychromie; výška 148,5 cm, Olomouc, kostel Panny Marie Sněžné, zapůjčeno do stálé expozice Arcidiecézního muzea Olomouc

Madona z kostela Panny Marie Sněžné představuje jedinou dřevěnou sochu z druhé poloviny 14. století dochovanou v Olomouci. Původně byla umístěna v dnes již neexistujícím minoritském klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie dokončeném v roce 1383. Již v 16. století se stala uctívanou devocionálií. O rozvoj jejího kultu se zasloužilo především olomoucké jezuitské bratrstvo (sodalita) Nanebevzetí Panny Marie, založené v roce 1580. Socha, považovaná za zázračnou, obdržela za dobu své existence mnoho darů jako poděkování za vyslyšení proseb. V roce 1722 byla přenesena do nově postaveného kostela Panny Marie Sněžné, kde jí bylo vyhrazeno čestné místo na hlavním oltáři. Zde stávala až do 80. let 20. století, kdy byla po restaurování nahrazena kopií.  Socha Panny Marie vykazuje ve skladbě a některých motivech jisté shody s Madonou farního kostela v Tovačově a souvisí také s Madonou z kostela sv. Petra a Pavla ve slezské Lehnici. Měkká modelace a komplikované linie draperie po formální stránce vycházejí ze stejného základu jako soudobá skupina plastik reprezentovaných především Madonou z farního kostela v Žebráku, jejíž dítě se svým živým pohybem rovněž blíží olomoucké Madoně. Kličkovité záhyby draperie zároveň navazují na starší řezbářskou tradici 70. let 14. století, reprezentovanou v první řadě Madonou ze Zahražan. Utváření pláště s výrazným mísovitým záhybem ve středové části a postranními, zatím měkce splývajícími partiemi vertikálních záhybů, předznamenává cestu, kterou se bude o desetiletí později ubírat sochařství krásného slohu.

Jana Hrbáčová