Zellenberg, Franz Zeller von

Franz Zeller von Zellenberg (22. 6. 1805 Vídeň – 13. 8. 1876 Vídeň)

Krajina s kočárem, 1835

Olej, plátno, 26 × 31,5 cm. Značeno a datováno vlevo dole: v. Zellenberg. / 1835 //.
Na zadní straně plátna (žlutou křídou): 110. – Na napínacím rámu stará inv. čísla: C 273 (červenou tužkou), 2588 (červenou tužkou). Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 83.

Krajina s figurální stafáží, [1835]

Olej, plátno, 26 × 31,5 cm. Neznačeno.
Na zadní straně plátna staré číslo (modrou křídou): 189. – Na napínacím rámu staré číslo (fialovou barvou): B 46. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 82.

Rakouský právník Franz Zeller nenašel s vytyčenou dráhou soudce ve své kariéře uspokojení. Začal rozvíjet výtvarné nadání, až se v rodné Vídni vypracoval na umělce, získávajícího dokonce zakázky od císařské rodiny. Stal se známým dokumentaristou vojenského života, specializujícím se zejména na jezdectví, koně a lov. V roce 1860 vyobrazil 35 koní z císařských stájí. Jen okrajově si ověřoval své schopnosti krajináře. S jistou dovedností zvládal akvarely a kvaše, snažil se vypracovat i v technice oleZEjomalby. Obrátil také pozornost k neobyčejně oblíbené technice litografie, kde uplatnil vyhraněný smysl pro detail. Mnohé Zellerovy práce jsou zahrnuty v rakouských centrálních muzeích (např. Wien Museum, Heeresgeschitliches Museum).

Panoramatický záběr na krajinu s projíždějícím lehkým kočárem vezoucím pána v cylindru, kdy na vyvýšeném nekrytém kozlíku sedí kočí, řídící pár silných koní, byl situován do parkové oblasti Schönbrunnu před vzdálenou Vídní. Malba je utvářena s milou naivností neškoleného autora, jímž byl kupodivu oblíbený a vyhledávaný „von Zellenberg“. Zjevně měl rád dramatickou oblohu, jak o tom svědčí velkorysost záběru na polojasné nebe, poukazující k proměnlivosti letního počasí. Cestování lehkým kočárem, bryčkou,¹ nabývalo v průběhu 19. století na oblibě nejen v souvislosti s tím, jak se objevovala vyobrazení císařské rodiny v podobném povozu, ale kvůli zájmu o přibývající nové typy tohoto druhu rozvíjející se čtyřkolé dopravy.

Podobně jako samouk propracovanějšího stylu, Šimon Tadeáš Millián, jehož díla lze spatřit v arcibiskupské sbírce v Kroměříži, se také Zeller rád zastavoval u idylických zákoutí. V případě předlohy pro pandán k prvnímu obrazu jej zaujalo jezírko v zámeckém parku, kde si dává dostaveníčko zamilovaný pár. Vše se stalo Zellerovi záminkou k zachycení místa: ruiny zjevně neobydleného sídla s polorozpadlou střechou a menší stavby s hrotitou střechou za parkovým porostem. I přes veškeré nedostatky malířského umu má dílko svůj dobový půvab a při identifikaci místa by mělo i zřetelnější topografickou platnost. Bez něj zůstává poněkud nostalgický prožitek ze scenérie opuštěného, dříve zjevně udržovaného parku s umně stříhanými keři. Kromě toho Zeller se zálibou sobě vlastní, s níž se zaměřoval na oblaka, si ani v tomto případě nenechal ujít příležitost k zachycení vysoké letní oblohy, na níž se dramaticky stahují mraky.

Marie Mžyková

1 V Čechách byla podle předpisů v roce 1879 rozlišována menší drožka pro dva pasažéry, kdežto dopravní prostředek pro čtyři pasažéry byl označován za fiakr, jako tomu bylo bez bližšího rozlišení v Rakousku a Bavorsku.