Wojnar, Jan

Jan Wojnar (1944 – 2014)

Prostorová mřížková báseň, 1976

kombinovaná technika, plátno; 68,5×68,5 cm, získáno 2003, Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2258

Ústředním motivem Wojnarovy tvorby je reflexe vesmírného dění, respektive jeho uspořádání, či ještě přesněji vytvoření takového díla, jehož zákonitost je analogická s „konstrukcí vesmíru“ (J. W., 2004). Počátky jeho tvorby, spadající do závěru 60. let minulého století, se odehrávaly ve znamení dobového proudu nové citlivosti. Umělec tehdy vytvářel mimo jiné bílé monochromy s lapidárními geometrickými skladbami a rovněž drobné vizuální objety. V první polovině 70. let se v jeho práci začal výrazně prosazovat konceptuální přístup k tvorbě, který je pro něj charakteristický dodnes. Jeho dosavadní dílo však nelze spojovat výhradně s konceptuálním uměním, neboť v podstatě pozoruhodně osciluje mezi vizuální poezií a contept artem. Wojnarova schopnost syntetizovat v jednom díle různé přístupy našla vrcholné a původní naplnění v mřížkových básních (vizualizace vztahu mezi dvěma strukturami), jejichž invenčnost se v některých polohách posuvá až k hranici postmoderního myšlení. Jedním z raných, avšak již zcela vyzrálých příkladů tohoto tehdy v českém umění neobvyklého přístupu je Prostorová mřížková báseň z roku 1976. V době, kdy se na české polooficiální scéně diskutovalo především o různých podobách „existenciální grotesknosti“, Wojnar naopak upřel svou pozornost k originálnímu řešení problému vztahu mezi řádem a náhodností určité situace či konstelace. Nedílnou součástí zmíněného obrazu-básně je tedy autorova snaha, aby se z pasivního diváka stal naopak aktivní pozorovatel, respektive „spoluautor“ díla. Součástí Wojnarových „otevřených děl“ je tedy i divák, ovšem za předpokladu, že je ochoten přijmout nabídnutá „pravidla hry“. Problematiku „otevřeného díla“ autor o několik let později rozšířil o neméně originální básně-objekty souhrnně nazývané přesýpací básně. Wojnarova neobyčejně rozsáhlá tvorba, jejíž fasety zde nelze ani stručně popsat, patří mezi nejpůvodnější projevy českého konceptuální umění, které se rozvíjelo především v mimopražských enklávách (Plzeň, Brno, Slezsko).
Ladislav Daněk