Scheffer, Johann von Leonhardshof

Johann Scheffer von Leonhardshof 
(30. 10. 1795 Vídeň – 12. 1. 1822 Vídeň)

Sv. Cecílie hrající na varhany, [asi 1820]

Olej, plátno, 66 × 47,5 cm. Neznačeno. Arcibiskupství olomoucké, inv. č. II.3C1–1838.

Již jako čtrnáctiletý nastoupil Johann Scheffer na vídeňskou Akademii, kde studoval u Huberta Maurera. Jeho spolužáky byli Johann Friedrich Overbeck, Joseph Sutter a Julius Veit Hans Schnorr von Carolsfeld. V roce 1812 se vydal za sestrou do Benátek, kde měl možnost kopírovat staré mistry. Jeho mecenáš arcibiskup Franz Xaver Salm-Reifferscheidt mu umožnil podniknout v letech 1814–1816 další studijní cestu do Itálie. Tehdy spolupracoval a společně žil v klášteře sv. Isidora v Římě s okruhem nazarénských malířů z Bratrstva sv. Lukáše (soustředěných kolem J. F. Overbecka), jehož členem se stal v říjnu 1815. V roce 1816 se vrátil do Klagenfurtu. V období 1819/1820 se přestěhoval do Vídně. Tam jej proslavily Votivní obraz Sophie Vargemontové a Sv. Cecílie hrající na varhany. Po krátkém pobytu v Klagenfurtu kvůli těžké nemoci podnikl třetí cestu do Itálie (1820–1821). V Římě namaloval první verzi svého chef-doeuvru Smrt sv. Cecílie. Záhy zemřel velmi mlád na tuberkulózu.

Olomoucká Sv. Cecílie hrající na varhany je nejméně od roku 1889 tradiční součástí obrazové sbírky olomoucké arcibiskupské rezidence. Je pravděpodobně riccordem Schefferova vrcholného díla, které se původně nacházelo ve sbírce vévody Alberta Sasko-Těšínského, záhy přešlo do majetku arcivévody Karla Ludvíka a následně do majetku arcivévody Albrechta Fridricha, kde jej ještě v roce 1875 spatřil Albert Ilg, dnes je však nezvěstné. Scheffer originál v mírně nadživotní velikosti společně se Sv. Ludovicou a Autoportrétem představil v dubnu 1820 na výroční výstavě Akademie, na které obraz, na němž pracoval po celý rok, sklidil zasloužený obdiv a získal mu velký věhlas. Cecílie hrající na varhany uchvátila publikum tak, že ještě na výstavě roku 1822 se na ni stále vzpomínalo. Za Cecílii obdržel od Alberta Sasko-Těšínského tři sta dukátů ve zlatě, což mu umožnilo podniknout druhou studijní cestu do Říma. 

Scheffer zasadil výjev do renesanční arkády s průhledem do jižní krajiny s pahorkatinou na obzoru. Snaha o vyváženou harmonickou kompozici obrazu je patrná ve zvoleném počtu tří andělů. Patronka hudby, sv. Cecílie, obrací pohled od hry na varhany směrem k prozpěvujícím andělům. Podle legendy byla sv. Cecílie manželkou římského šlechtice Valeriána, která se zaslíbila Ježíši Kristu a rovněž po svatbě si zachovala své panenství. Na křesťanskou víru se jí podařilo obrátit manžela i jeho bratra Tiburtia. Všichni tři zahynuli mučednickou smrtí. 

Zobrazená scéna nejspíše vychází ze Schefferových studií během jeho pobytu v Římě v letech 1814–1816, kde studoval a kopíroval Francesca Raiboliniho zv. Francia, Fra Bartolomea a Mariotta Albertinelliho. Práce těchto malířů a ještě zřetelněji díla Raffaela Santiho či Pietra di Cristoforo Vannucciho zv. Perugino, jejichž kopie se nacházejí v Schefferových skicářích, se staly formálním východiskem pro celou malířovu tvorbu a samozřejmě také pro tuto malbu, která sice ještě nevykazuje geniální individualitu Smrti Cecílie (1821), avšak již ji předjímá. Autorova inspirace italským renesančním malířstvím přesně podle programu nazarénského hnutí je zvláště patrná ve výrazném lokálním koloritu a zobrazení líbezných tváří sv. Cecílie a andělů, jejichž podoba je ovšem zároveň nezaměnitelná.

Ke Sv. Cecílii hrající na varhany se kromě dodatečného malířského záznamu z arcibiskupských sbírek dochovala ještě dílčí přípravná studie s postavou světice ve sbírkách Historickém muzeu města Vídně. Na skici zdobí hlavu světice místo glorioly vavřínový věnec. Další dvě studie z Heymannovy sbírky byly vystaveny ve vídeňském Belvederu v roce 1927. Dodatečně vznikla podle obrazu také rytina, kterou vytvořil v roce 1837 Carl Rahl.

Martina Potůčková