Schams, Franz

Franz Schams
(22. 3. 1823 Vídeň – 1883 Vídeň)

Poslední vůle, [2. polovina 19. století]

Olej, lepenka, 25 × 33 cm. Značeno vpravo dole: Schamsp.
Na zadní straně lepenky připsáno (žlutou křídou): konf.
Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 204.
Provenience: od roku 1951 patří obraz k základnímu fondu Muzea umění Olomouc.

Žánrově zaměřený malíř a litograf, školený na vídeňské Akademii. Svou uměleckou průpravu umocnil v letech 1854–1855 pobytem v Římě. Po návratu do Vídně se stal v roce 1861 členem Künstlerhausu. Přestože jeho dílo zpočátku inklinovalo k historickým námětům, od druhé poloviny padesátých let 19. století lze sledovat jeho převažující žánrovou podobu.

Vytříbená kompozice obrazu z olomoucké sbírky působí dramaticky. Notář a dominikánský mnich jsou přítomni ve chvíli poslední vůle starce s dlouhými šedinami. Jeho dramatický výraz odpovídá závažnosti rozhodování. Sklání se nad předmětem závěti, mapou se zákresem rozlehlého panství, jehož byl zjevně majitelem. Starcovu zámožnost a s tím i míru samolibosti snad dokresluje také jeho neformální domácí oblečení, čepička na způsob jarmulky a drahý župan lemovaný kožešinou. Scéna se odehrává v příbytku přeplněném starožitnostmi a stíněném těžkými závěsy. Jeho zdraví je i ve vztahu k věku zřejmě kritické, na což poukazuje jeho křeslo vystlané polštářem. A podobně, jako to činili nizozemští žánristé, malíř neopomenul ukázat odevzdanost psa u pánových nohou, jenž ostražitě reaguje na jeho podněty. Skrze něj sledujeme dějovou linku. Zbystřeně naslouchá a prudce zvedá hlavu, neboť jeho pán je s průběhem jednání zjevně nespokojen a zvýšil hlas.

Tato houževnatá, výpravná malba ve ztěžklém tónu se přibližuje tvorbě typického představitele düsseldorfské žánrové školy, Johanna Petera Hasenclevera, jehož repertoár zahrnuje rovněž díla nazvaná Poslední vůle a Rozdělení dědictví (ve sbírkách zámku Hořovice). Ale i ve vídeňském prostředí lze pro Schamse najít srovnání. Jeho malba stylisticky, ale i obsahově navazuje na rakouského žánrového malíře Josefa Danhausera, ba přímo na obrazy související s posledním pořízením, jimiž bylo Otevírání závěti. Schamsova olomoucká malba úměrně svému námětu postrádá obvyklé sentimentální zabarvení, ale i humorné prvky, dodávající jeho obrazům na bezprostřednosti.

Marie Mžyková