Pečinka, František

František Pečinka (27. 12. 1869 Nový Bydžov – 14. 5. 1917 Brno)

Větrný mlýn, [kolem 1906]

Olej, lepenka, 42,5 × 54 cm. Značeno vlevo dole: F. PEČINKA. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 6.

Malíř krajinář a symbolistní básník. V letech 1889–1892 studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru Julia Mařáka. V krajinomalbě se od roku 1894 dále zdokonaloval na vídeňské Akademii u Eduarda Peithnera von Lichtenfels. Jeho osobitější díla vznikla po vídeňském pobytu. Tehdy se u něj prohloubil smysl pro náladu a barvitost. Malíř uvolnil svůj rukopis, paletu obohatil o výrazné akcenty žluté, fialové, zelené, červené a oranžové, a propracoval se tak k osobité podobě impresionismu. Nějakou dobu žil v Nové Pace, odkud pochází i název jeho druhé básnické sbírky Dojmy z Paky (1897), pak v Šitbořicích a Kloboukách u Brna, až se nakonec v roce 1906 usadil v Luhačovicích, kde kolem sebe shromáždil uměleckou obec a založil tradici pravidelných uměleckých výstav. Připojil se ke skupině umělců kolem Joži Uprky a společně s nimi zakládal Sdružení výtvarných umělců moravských. Nemocen se ke konci života odstěhoval do Brna.

Než František Pečinka přišel v březnu 1906 do Luhačovic, kde se trvale usadil, působil krátce v Šitbořicích a Kloboukách u Brna. Maloval místní krajinu s posledním a zároveň nejstarším z šesti zdejších větrných mlýnů. Tento dvoupatrový dřevěný mlýn německého typu, který stojí na jižním kopci nad Kloboukama, se objevuje i na olomouckém obraze. Byl postaven v roce 1748, původně patřil zábrdovickému klášteru a jako jediný z klobouckých mlýnů se dochoval až do 20. století. Mlýn se před námi na Pečinkově obrazu zjevuje jako smutný osamělý svědek zašlých časů. Téměř v jeden barevný tón tu splývá s holým kopcem. Šedou monochromatičnost, jež kontrastuje s polojasnou oblohou, narušují pouze jemné akcenty hnědé, zelené a žluté barvy. Nejen malířskými, ale i básnickými díly Františka Pečinky prostupují barvy v roli nositelek dojmů a emocí. Kromě častějších výrazně barevných krajin se v autorově malířském i básnickém díle objevují také krajiny, provedené v sinavých, šedavých, popelavých či ocelových odstínech, které obvykle spojoval s tématem smutku, stesku, splínu, úzkosti, opuštěnosti a osamění.

Martina Potůčková