Obrovský, Jakub

Jakub Obrovský (23. 12. 1882 Bystrc – 31. 3. 1949 Praha)

Rekonvalescentka (Spící žena s květinami), 1905

Olej, plátno, 67 × 84 cm. Značeno a datováno vpravo dole: J. OBROVSKÝ / 1905 //.
Na zadní straně rámu nápis: Majetek primář Mudr. Markalous / Praha 2 Trojická 1 //.
Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 1913.

Malíř, sochař, grafik, ilustrátor, spisovatel a pedagog. Výrazná umělecká osobnost, autor ve své době populárních, barevností výrazně dekorativních obrazů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho spontánní přímočarý talent, podněcovaný vášnivou romantickou povahou jej přivedl neomylně a poměrně záhy do malířského ateliéru Uměleckoprůmyslové školy v Praze (1897). Studoval u profesorů Emanuela K. Lišky, Celdy Kloučka, Karla V. Maška, Stanislava Suchardy a Františka Schmoranze. Po absolutoriu (1901) pokračoval ve studiu na Akademii v malířské speciálce Maxe Pirnera, kterou absolvoval roku 1904. Bezprostředně poté se stal členem Jednoty umělců výtvarných, která vyhovovala jeho poněkud konzervativnímu eklektickému malířskému myšlení. Po absolvování vojenské prezenční služby (1905–1906) a studijní cestě do Itálie (1907), kterou mu umožnilo Hlávkovo stipendium, se usadil v Praze. Hned po první rozsáhlejší veřejné zakázce, kterou byla výzdoba pavilónu bankovnictví na jubilejní výstavě pražské obchodní a živnostenské komory, získával další prestižní zakázky (Průmyslový palác, Obecní dům, libeňský zámek). A zatímco se česká umělecká avantgarda ostře vymezovala vůči Jakubu Obrovskému, který se pro ni stal synonymem nepřijatelného konzervativismu, bylo jeho dílo oceňováno přijetím do vídeňského Hagenbundu (1911), do kuratoria Moderní galerie v Praze (1912), do České akademie věd a umění (1913), do pařížské Societé Nationale des Beaux-Arts (1921) a roku 1935 jmenováním rektorem pražské Akademie. Po jeho smrti se dílo ocitlo na pokraji odborného i veřejného zájmu. Teprve půl století poté začíná být nově objevováno a objektivně hodnoceno.

Název obrazu Spící žena s květinami není zřejmě autorským názvem, spíše lapidárně popisuje zobrazený výjev. Polosedící mladá žena zahalená přikrývkou drží v rukou kytici růží. Její zavřené oči jsou více než vnějším projevem spící osoby, jsou odrazem introvertního obrácení se do sebe. Je tu s největší pravděpodobností zobrazena umělcova sestra Marie, která byla obzvláště v počátcích malířské tvorby Jakuba Obrovského jeho častým modelem. Na rozdíl od portrétu s názvem Sedící žena (Dívčí podobizna) z roku 1906, působícího whistlerovskou noblesou, Marie vypadá na tomto obraze křehce a zranitelně. Dokresluje to i celková barevnost díla, neboť umělec omezil své obvyklé vitalistické gejzíry barev na tlumeně stříbřité, okrové, šedé a hnědé tóny, akcentované červení růží v rukou ležící i na dekoru draperie, tvořící pozadí obrazu.

Kompozičně téměř shodné dílo bylo (bez dalších informací) roku 1904 reprodukováno pod názvem Rekonvalescentka v časopisu Dílo. Onen obraz, který předcházel tomu olomouckému, je dnes bohužel nezvěstný. Avšak dochovalo se další autorovo plátno s totožným názvem a podobným námětem, které je dnes uloženo ve zlínské Krajské galerii výtvarného umění. Je datováno rokem 1906 a vyznačuje se již uvolněnějším rukopisem. Velmi emotivně působící obrazová skica hlavy nemocné sestry z roku 1904, která zjevně – jak časově, tak i hloubkou umělcova prožitku sestřiny nemoci – souvisí s naším obrazem, se roku 2005 objevila na uměleckém trhu, ale dnes je již bohužel také nezvěstná.

Olomoucký obraz pochází ze sbírky významného českého estetika Bohumila Markalouse, jehož syn Evžen Markalous, pražský lékař, výtvarník a někdejší člen Devětsilu, jej prostřednictvím Starožitností prodal roku 1982 do sbírek olomouckého muzea. Téměř všechny dosavadní retrospektivy díla Jakuba Obrovského většinou čerpaly z umělcova rozsáhlého odkazu Sdružení výtvarných umělců moravských, který je dnes uložen ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Z toho důvodu zatím nebyl olomoucký obraz konfrontován s reprezentativním výběrem Obrovského díla, kam obraz bezesporu patří.

Ivo Binder