Antonín Liehm (25. 1. 1817 Jeníkov – 27. 5. 1860 Jeníkov)
Žně, 1849
Olej, plátno, 48,5 × 65 cm. Značeno a datováno: A. Liehm 1849. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 1398.
Malíř krajinář. V letech 1836–1847 studoval na pražské Akademii, nejprve u Antonína Mánesa – patřil k nejvýraznějším z jeho žáků – od roku 1844 pak u jeho nástupce Maxe Haushofera, jenž zásadním způsobem pozvedl kredit krajinomalby v Čechách. V roce 1852 se Liehm usadil v Teplicích, kde vyučoval kreslení.
Poklidně působící malebnou krajinu můžeme s velkou pravděpodobností ztotožnit s dílem, které autor vystavil v roce 1849 pod názvem Krajina kolem Duchcova v době žní na výstavě Společnosti vlasteneckých přátel umění. S určitostí však můžeme říci, že zobrazuje krajinu kolem Duchcova či v jeho širším okolí, v níž autor nacházel zdroj inspirace až do konce svých dnů. V době kolem roku 1849 maloval nejčastěji ve svém rodném kraji, v bezprostředním okolí Duchcova. V širším okolí pak ztvárňoval krajinu kolem Kostomlat pod Milešovkou (1847), Dubí (1847), Dvojhradí u Dubí (1848), Oseku (1848), Oldřichova u Duchcova (1849), Hrobu či Teplic (1850), kde se nakonec v roce 1852 usadil a od té doby zvěčňoval především scenérie kolem tohoto města.
Krajinné panorama Duchcovska vytvářela v první polovině 19. století zemědělská krajina, obklopená masivem Krušných hor a vrcholy Českého středohoří. Blízké okolí města bylo odlesněné, pole a pastviny se střídaly s háji, remízkami a vodními plochami. Hlavním vodním tokem byl Mlýnský potok, později zvaný Klášterský, a kolem se nacházelo velké množství rybníků, např. rybník Barbora na předměstí, jenž malíř zobrazil na plátně a představil na výstavě Společnosti vlasteneckých přátel umění v roce 1850. K městu se paprsčitě sbíhala soustava silnic, cest i stezek pro pěší. Zřejmě jedna z nich se vine podél potoka ztvárněného na olomouckém obraze. Ubírají se po ní lidé a jeden z nich se psem na vodítku právě zdraví a dává se do řeči se skupinkou lidí, kteří na druhé straně cesty žnou obilí na poli. Obyvatelé Duchcova se věnovali především zemědělství. V okolí města pěstovali kromě obilnin také luštěniny, brambory, česnek, krmnou řepu ad. Znázorněná ústřední vegetace podél potoka a háj v pozadí za skupinkou ženců, pracující na poli, náležejí k pozůstatkům dubohabřinových lesů přirozených pro danou oblast. Kromě vzrostlých dubů a dvou vrb bílých zde rozpoznáváme i jasany ztepilé, typické pro vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů. V bylinném podrostu můžeme identifikovat kvetoucí opletník plotní či břečťan popínavý, vinoucí se po kmeni toho nejvyššího z dubů. Malíř dokázal jednoduchými prostředky a poměrně úspornou barevností vystihnout atmosféru horkého letního dne. Právě tímto způsobem předznamenal cestu k realistickému krajinářství, kterou plně otevřel Adolf Kosárek.
Martina Potůčková
Arcidiecézní muzeum Olomouc | 10.00-18.00 |
Muzeum moderního umění | 10.00-18.00 |
Arcidiecézní muzeum Kroměříž | 8.30 - 18.00 |
Sobota | 12. 10. 2024
Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@muo.cz
telefon: 585 514 241