Lauer, Josef

Josef Lauer (1818 Vídeň – 28. 9. 1881 Vídeň)

Zátiší s kaméliemi a hyacintem, 1847

Olej, plátno, 52,5 x 42,5 cm. Značeno a datováno vpravo dole: Jos: Lauer pinx: 1847. Arcibiskupství olomoucké, inv. č. II.3C1–943/1.

Zátiší s kosatci, tulipánem a lichořeřišnicí, 1847

Olej, plátno, 52,5 x 42,5 cm. Značeno a datováno vlevo dole: Jos: Lauer pinx: 1847. Arcibiskupství olomoucké, inv. č. II.3C1–943/2.

Josef Lauer studoval na vídeňské Akademii u Sebastiana Wegmeyera, Josepha Mössmera, Thomase Endera a Franze Steinfelda. Od šedesátých let se účastnil výstav vídeňského spolku Kunstverein. Společně s Franzem Xaverem Petterem a Franzem Xaverem Gruberem patřil k nejuznávanějším vídeňským malířům květinových zátiší v období biedermeieru i pobřeznové doby. Svým dílem navázal na tradici školy Johanna Baptisty Drechslera, který se stal prvním profesorem malby květin na zdejší Akademii. 

Lauerovy protějškové obrazy, jež původně zdobily malou jídelnu v prvním poschodí Arcibiskupského paláce, patří k typickým biedermeierským květinovým zátiším, která malíř mnohdy dále oživoval pestrobarevnými ptáky či motýly. Svá zátiší, charakteristická výraznou svěží barevností, stejně jako v našem případě obvykle komponoval na neutrálním tmavém pozadí. První z těchto zátiší je složené z exotických druhů rostlin, kterým dominují kamélie. Tato rostlina, pocházející z jihovýchodní Asie, byla do Anglie dovezena na konci 18. století a pojmenována po brněnském rodákovi, jezuitském misionáři Jiřím Josefu Kamelovi. Sbírání a šlechtění kamélií se v průběhu 19. století těšilo velké oblibě a rozšířilo se po celé Evropě. Také olomoučtí arcibiskupové je pěstovali ve skleníku v kroměřížské Květné zahradě již od poloviny 19. století.  Pěstitelé využívali toho, že kamélie je velmi variabilní, jak dokumentuje i olomoucké zátiší, na kterém je zachyceno hned několik druhů různě barevných kamélií od jednoduchých, přes růžokvěté až k pivoňkovitým. Doplňují je modrý hiacynt, pocházející ze stejné oblasti jako kamélie, snítky různých druhů Epacris („australský vřes“) původem z východní a jihovýchodní Asie. Různorodějšímu levému protějšku vévodí bílé květy kosatce německého, doplňují je tulipán, lichořeřišnice, růže, kamélie, opletník, prvosenka, krásnoočko a stébla ostřice. Odlesky světla na pozlacených částech dekorativních porcelánových váz či v kapkách rosy na květinových lístcích dokumentují zájem o detailní veristické provedení malby v období biedermeieru.

Martina Potůčková