Kalvoda, Alois
Alois Kalvoda (15. 5. 1875 Šlapanice – 25. 6. 1934 Běhařov)
Na Marně, [kolem 1900]
Olej, dřevo, 27 × 35 cm. Značeno vlevo dole: AL. KALVODA. Paris.
Na zadní straně plátna nápis (perem): Z Francie / Na Marně. // a natištěno staré číslo: 5.
Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 1175.
Provenience: obraz byl zakoupen v roce 1966 ve Starožitnostech.
Vystaveno: Praha 1974, Hodonín 1975–1976, Brno 1980–1981, Kroměříž 1981, Praha 1984, Pardubice 1985, Strážnice 1987, Hodonín 1987, Pardubice 1998, Jihlava 1998, Hodonín 1998, Prostějov 2005, Holešov 2013.
Restaurováno: bez restaurátorského zásahu.
Literatura: Kalvoda 1932, s. 36–37. – Pelikán 1975, s. [5], č. kat. 7, obr. (datace: [1900]). – Sedlářová – Kačer 1981, s. 45, č. kat. 68, obr. – Štěpánek 1984, č. kat. 14, obr. – Sedlářová – Kačer 1987, s. 11, č. kat. 53. – Klobas 1997, s. 45. – Zemanová 1998, s. 18, 65, č. kat. 37, obr. – Husaříková 2005, s. 60, obr.
Malíř, grafik, pedagog, výtvarný teoretik a spisovatel Alois Kalvoda absolvoval výtvarná studia v Mařákově škole, do níž byl přijat roku 1892. Spolu se svými spolužáky Antonínem Slavíčkem, Otakarem Lebedou a Stanislavem Lolkem spoluvytvářel věhlas Mařákovy krajinářské školy. Po absolvování studií (1898) a krátkém pobytu v Bosně obdržel dva roky po sobě Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo studijní pobyty v Paříži (1900) a Mnichově (1901). Již po návratu z Paříže založil vlastní malířskou školu, která zaplnila mezeru, způsobenou svévolným zrušením Krajinářské speciálky na pražské Akademii. Výuku provozoval jednak ve svém pražském ateliéru v Mánesově ulici, který zdědil po svém příteli Luďku Maroldovi, a v letních měsících v plenéru. Roku 1917 zakoupil a adaptoval barokní zámeček v Běhařově na Šumavě, kde od té doby žil, tvořil a v letních měsících pořádal krajinářské kurzy. Mezi nejúspěšnější z jeho žáků patřili Martin Benka, Josef Váchal, Jaro Procházka a Karel Němec. Ve své krajinářské tvorbě vycházel z mařákovské realistické malby, kterou obohatil o impresionisty inspirovaný cit k barvě. Kalvodův malířský rukopis se vyznačuje důrazem na kresbu, intenzivně pěstovanou již v Mařákově ateliéru, kterou pod vlivem Worpswedské školy přiblížil dobovému secesnímu výrazu.
Obraz Na Marně představuje tradiční krajinný výsek s říční zákrutou, lemovanou listnatými lesy, které tvoří hlavní horizont obrazu, probíhající přibližně ve dvou třetinách jeho výšky. V samém středu celého výjevu zobrazená řeka dala obrazu jeho název, v kompozici však nehraje zásadní roli. V jejích vodách je ukotven hausbót nebo stavba na pontonu, jež zaujímá centrální místo v ploše obrazu. Travnaté pobřeží řeky v popředí s trsem vzrostlých lučních květin tvoří nejartikulovanější část celé kompozice. Jakoby hlavním tématem byla vitální zeleň, čerpající sílu z téměř pomyslné řeky a odrážející se až v tyrkysově zbarvené obloze.
Obraz vznikl během Kalvodova stipendijního pobytu,1 který podnikl spolu se sochařem Josefem Mařatkou ve dvou letních měsících roku 1900. Zpočátku maloval na Seině v Paříži, ve druhém měsíci na řece Marně v Moulineaux, které je dnes jednou z periferních částí hlavního města, ležící nedaleko soutoku Marny se Seinou. Ve svých Vzpomínkách spatřuje Kalvoda hlavní význam svého pařížského pobytu v seznamování se s muzejními sbírkami a galerijními výstavami, které společně s Mařatkou navštěvovali. Většina literatury tuto poznámku interpretuje v tom smyslu, že pařížský pobyt na jeho tvorbu prakticky neměl žádný vliv. Nicméně právě tento obraz, malovaný širším štětcem a uvolněnějším rukopisem, dává tušit, že do sebe vstřebal lekci impresionismu. Význam obrazu byl potvrzen jeho prezentací na většině významnějších přehlídek Kalvodovy tvorby.
Ivo Binder
1 Umožnilo mu to stipendium Hlávkovy nadace, díky němuž podnikl i následujícího roku cestu do Mnichova. Viz Kalvoda 1932, s. 36–37.
Na Marně, [kolem 1900]
