Hudeček, Antonín

Antonín Hudeček
(14. 1. 1872 Loucká – 11. 8. 1941 Častolovice)

Lesní interiér, [kolem 1900]

Olej, lepenka, 54,5 x 46 cm. Značeno vpravo dole: Ant. Hudeček. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2435.
Obraz byl darován Muzeu umění Olomouc Jiřím Emlerem v roce 2005.

Jeden z nejvýznamnějších českých krajinářů přelomu 19. a 20. století svá studia začal na pražské Akademii v ateliéru žánrové malby u profesora Maxmiliána Pirnera. Roku 1991 odešel do Mnichova, aby se tam v soukromé škole Antona Ažbe zdokonaloval ve figurální malbě. Roku 1892 se zapsal k prof. Otto Seitzovi na mnichovskou Akademii. Následujícího roku ale již pokračoval ve speciálce figurální malby Václava Brožíka na pražské Akademii. 

Dlouhodobé Brožíkovy pobyty ve Francii nakonec zapříčinily, že Hudeček nalezl podnětné tvůrčí zázemí spíše mezi krajináři Mařákovy školy. Jezdil spolu s nimi za krajinnými náměty do Okoře, na Vysočinu, ale i na Sicílii a do Solnohradska. I po ukončení studií (1895) zajížděl pravidelně na Okořsko, s nímž jsou spjata Hudečkova nejvýznamnější plátna plná melancholické zádumčivosti a symbolistní atmosféry. V této tvůrčí etapě ještě propojoval krajinomalbu se secesní figurální tematikou. 

Od roku 1906 jezdil za náměty do Starého Kolína a od roku 1909 do okolí Police nad Metují. Současně uskutečňoval krátké cesty za motivy moře (Středomoří, Rujana) a hor (Vysoké Tatry, Podkarpatská Rus). Ve své tvorbě navázal Hudeček na skotskou krajinomalbu (zejména Roberta Macaulaye Stevensona), jejíž aktuální díla byla vystavena v Krasoumné jednotě roku 1895, a na krajinářskou školu ve Worpswede, kterou uvedlo SVU Mánes ve svých prostorách roku 1903. Byl zakládajícím členem SVU Mánes (1887) a od roku 1906 byl členem vídeňského Hagenbundu.

Tématem lesního interiéru se Antonín Hudeček zabýval častěji zejména v průběhu prvního desetiletí 20. století. K vrcholným dílům, věnujícím se tomuto motivu, dospěl v roce 1911 sérií obrazů Les v slunci, Les po dešti, Les a V lese, zobrazujících většinou lesní parter smrkového rovinného porostu. Soustředil se v nich na rytmus a harmonii smrkových kmenů a meditoval přitom ticho hlubokého lesa. Zatímco malba jmenovaných obrazů je provedená impresionistickou metodou, je náš obraz malován méně cizelovaným rukopisem. 

Krátké plochy tahů štětce a potemnělá barevnost šedých, temně zelených a hnědých odstínů má blíže k Pruchovu expresionismu. Obraz představuje pohled do nitra jehličnatého lesa. Jeho středem se vine lesní cesta, zčásti zavalená kameny, sesutými z kamenitého lesního svahu v levé časti kompozice.

Horizont obrazu je veden přibližně jeho středem a je tvořen kamenitým lesním terénem. Jehličnatým porostem prosvítají kousky temně modrého nebe a světlo na konci zasuté cesty. Antonínu Hudečkovi se obrazem podařilo plně vyjádřit melancholii lesního zákoutí s olověně šedými kameny a šedohnědými kmeny stromů, akcentovanými zelení mechových a lišejníkových porostů. Obraz se stal součástí sbírek MUO teprve nedávno, v době poslední velké retrospektivy díla Antonína Hudečka tedy ještě nebyl dosažitelný.

Ivo Binder