Havránek, Bedřich

Bedřich Havránek
(4. 1. 1821 Praha – 1. 3. 1899 Praha)

Chalupa pod kopcem, [3. čtvrtina 19. století]

Olej, plátno, 38 × 52,5 cm. Značeno vlevo dole: Hawranek. Na napínacím rámu papírový štítek s modrým okrajem a tištěným textem: …ava pohledů / na český kraj // a připsáno (perem): č. 107 Dr. Havránek / Praha III č. 260 //, další papírový štítek s logem NG v Praze: Autor: B. Havránek / Název díla: Chalupa na Sázavě (kol. 1843). Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2277.

U jednoho z předních českých krajinářů, fascinujících svým drobnopisným rukopisem ve spojení s uvolněnou štětcovou malbou, se málokdy uvádí jeho z poloviny francouzský původ. František Bedřich Havránek (Hawranek) byl synem kriminálního rady Antonína Havránka a Francouzky Antonie, rozené Dequoy.

Vzhledem k mimořádnému výtvarnému talentu byl již jako patnáctiletý přijat na pražskou Akademii, a to do krajinářského ateliéru Antonína Mánesa. K jeho spolužákům patřili zejména Antonín Liehm, Eduard Herold či Bedřich Anděl. Po krátkou dobu se stal jeho učitelem také rektor Akademie Christian Ruben a následně jeho zeť Max Haushofer (Havránkův bratranec). Od roku 1840 se tak Havránek připojoval k Haushoferově škole, s níž cestoval do alpských oblastí, především k jezerům Chiemsee, Königsee a Obersee. Od roku 1843 již téměř každoročně vystavoval krajinné motivy, jež záhy obohacoval o záběry z šumavské oblasti Plešného jezera. Hledal náměty v Čechách i v Polsku a Haliči a cestoval také po Švýcarsku, Francii a Anglii. Spřátelil se s krajinářem Janem Novopackým, s nímž rovněž cestoval po Evropě. Posléze se stal učitelem kreslení arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského a ilustroval jeho cestopis Baleáry (Die Balearen). Ilustracím se věnoval i později (například pro Ottovu edici Čechy), angažoval se při pořádání plesů pražských umělců, kreslil taneční pořádky a programy. V závěru života (1890) se mu dostalo pocty. Byl zvolen mezi elitu národa – stal se členem právě založené České akademie věd a umění císaře Františka Josefa I.

Havránek cestoval napříč Evropou, zejména pak prochodil České Středohoří, odkud pochází malebný krajinný záběr z olomoucké sbírky. Nejde jen o rutinní práci zkušeného krajináře, jehož oko se zálibou ulpělo na běloučkém domku s doškovou střechou, krčícím se jako hříbek na úpatí kopce. Havránek tu se scénickým citem zkomponoval harmonicky vyváženou, poutavou atmosféru podhorské krajiny. Zatímco v popředí znepřístupňují terén masivní balvany, ve středním pásmu zaznamenal klidný tok řeky Sázavy, lemovaný množstvím vystupujících kamenů. Kompozici v zlatém řezu vytyčil topolem, za nímž do dálky rezonují subtilnější vysoké stromy. Zleva se zatahuje obloha a začínají se honit bouřkové mraky. Hrozbu blížící se bouře umocňuje malebnost krajiny.

Tato autenticky vyznívající krajinomalba s působivými světelnými kontrasty je názorným dokladem dvou inspiračních proudů. Havránkův mánesovsky orientovaný citový pohled na českou krajinu je již zabarven patetickým duchem německého romantismu, zprostředkovaného Haushoferovou školou. Malba je i příkladem Havránkova příslovečného citu a svědomitosti pro vystihnutí charakteristiky prostředí. Přitom se v rámci české krajinomalby vymezoval nenápadnými, leč podmanivými efekty. Toho druhu je nečekaný motiv v podobě „duchen větraných před chalupou“ s osvěžujícím, poutavým akcentem velké růžové peřiny.

Oko diváka znalého Havránkovy tvorby ocení i prvek zcela příznačný pro jeho dílo. Tím je trs trávy v popředí, zaznamenaný s detailistickou posedlostí, který je o to působivější, když se ocitá v kontrastu k jednoduchým, kompaktním balvanům.

Marie Mžyková