Gödlová-Brandhuberová, Lilli

Lilli Gödlová-Brandhuberová
(30. 10. 1875 Vrbno pod Pradědem – 27. 1. 1946 Mnichov)

Podvečerní nálada, 1904

Olej, plátno, 130 × 151 cm. Značeno a datováno vlevo dole: Lily B. München 1904. Na zadní straně plátna nápis (štětcem): ITERUM RENOVAVIT / F. G. ŠUBERT / 1964 PRAGA.//. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2699. Provenience: obraz byl zakoupen v roce 2011 na aukci Dorotheum v Praze.

Rodina malířky, grafičky a sochařky Lilli Gödlové-Brandhuberové vlastnila ve Vrbně továrnu a její otec Karel Brandhuber se stal v letech 1896–1918 posledním olomouckým starostou rakousko-uherské éry. Lili Brandhuberová studovala ve Vídni krajinomalbu v ateliéru Adolfa Kaufmanna, pak v Praze u malířství a grafiku u Hermíny Laukotové a Václava Jansy a nakonec v Mnichově malířství u Richarda Kaisera a Hermanna Groebera.

Na počátku 20. století žila v Praze, ale měla kontakty s Vídní i Mnichovem, kde se nakonec trvale usadila. Byla členkou pražského Spolku německých výtvarných umělců, Sdružení výtvarných umělkyň Rakouska a mnichovské umělecké skupiny Luitpold-Gruppe. Ve Vídni získala Státní stříbrnou medaili a v Brně Schindlerovu medaili. Tvořila zejména krajinomalby, portréty, lepty, ex libris a jinou užitkovou grafiku. Její život i tvorba stále ještě nepatří k příliš známým kapitolám českého výtvarného umění, i když od počátku 20. století pravidelně vystavovala v Praze i Moravě, hlavně v Olomouci, s jejíž výstavní činností byla spjata prostřednictvím své rodiny.

Velký zdroj inspirace pro svá krajinářská díla autorka nalezla v tvorbě krajinářů z umělecké kolonie Worpswede, s jejichž pracemi se mohla seznámit již na jejich slavné mnichovské výstavě v roce 1895. Podobně věrným a citlivým způsobem, svědčícím o niterném vztahu k přírodě, ztvárňovala i ona své krajiny, řadící se k linii přírodního lyrismu. V Olomouci patřily k okruhu hodnotnější místní tvorby. „Její vystavené kolekce nebyly nikdy příliš rozsáhlé, nalézaly však v německém prostředí odezvu a měly zde řadu příznivců.“ K nejčastějším jejím námětům náležely jezerní, přímořské a hornaté (někdy i vysokohorské) krajiny s venkovskou architekturou. 

Velkou pozornost věnovala stromům a lesním tůním, a to právě zvláště v období, z něhož pochází olomoucká Podvečerní nálada, namalovaná v Mnichově. Jednou z prací, které Gödlová-Brandhuberová vystavovala na 65. výroční výstavě Krasoumné jednoty v Praze v roce 1904, byla olejomalba Lesní rybník. Další olejomalbu se stejným námětem představila i o rok později na následujícím ročníku téže výstavy. Stejným názvem by se dala pojmenovat i olomoucká malba, která zobrazuje krajinný výsek v okolí temné lesní tůňky, ovšem s určitostí ji nelze s některým z těchto obrazů ztotožnit kvůli chybějícím identifikačním údajům.

Atmosféra olomouckého obrazu v dramatickém momentu před vypuknutím bouře působí silně emotivně, ale ne jednoznačně. Diváka přitahuje pohádkovým tajemstvím, ovšem zároveň jej děsí smutkem a beznadějí. Již dobová kritika, jak doložila Alena Trčková-Schulzová, poeticky a výstižně charakterizovala autorčiny krajinářské práce: jakoby vyzařovaly těžký smutek, „vyvolávaly pocity tíhy země, chladu lesa či hor a pachu půdy“. Zemitě působí i její specifická barevnost, v níž převládala obliba hnědých a zelených tmavých tónů v široké škále odstínů. Téma obrazu souznívá s dobovým toposem lesa, jak jej například v básni „V lese“ (1904) vyjádřil Jaroslav Vrchlický: „V hloubi lesa mech se chvěje, / jakby tížen tajemstvím, / ptáče ani nezapěje, / cosi jako beznaděje / vznáší se tu nade vším. / V hloubi srdce jako v lese / na dně leží těžký stín, / v tříšti snů když cosi hne se / a když písní se to vznese / smutnílek to, nebo blín.“

Martina Potůčková