Czech, Emil

Emil Czech (17. 10. 1862 Horní Dlouhá Loučka – 7. 7. 1929 Dolní Dlouhá Loučka)

Ranní toaleta, 1906

Olej, plátno, 125 × 96 cm. Značeno a datováno vlevo dole: E. Czech / 1906. //. Na napínacím rámu nápis (tužkou): Einkauf. – Na zadní straně rámu staré číslo (žlutou křídou): 175. Získáno 1951, Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 180.

Moravský malíř německé národnosti, pocházející z rodiny sládka v pivovaru Řádu německých rytířů v Horní Dlouhé Loučce na Uničovsku, získal první výtvarné vzdělání na soukromé škole kreslení u Peuschla a Deiningera (1880–1881). Následovalo studium na Kunstgewerbeschule des k. k. Österreichischen Museums für Kunst und Schloss ve Vídni v letech 1881–1887 pod vedením učitelů Karla Hrachowiny, Ludwiga Minnigeroda, Michaela Riesera a Andrease Grolla. O několik let dříve se ve stejném ateliéru učil také Eduard Veith, s nímž spolupracoval na dnes již neexistující oponě ve Volkstheatru. Tato spolupráce byla pro Czecha velkým přínosem, získal od něj zkušenosti a převzal i jeho styl symbolistní malby, platný pro jeho počáteční tvorbu. Od roku 1890 měl vlastní ateliér ve Vídni. Vytvořil nástropní malby v divadle v Lublani nebo v dvorním kostele v Innsbrucku.1 Koncem století obdržel velkou zakázku v Českých Budějovicích, několik portrétních obrazů starostů města, ředitelů muzea a významných osobností města. Původně tvořil spíše dekorativní malby, od figurální tvorby se později dostal k portrétům a malbě vídeňských městských scén. V letních měsících zajížděl na Moravu za příbuznými. Když se koncem světové války trvale usadil v Dlouhé Loučce, zaměřil se na krajinu a scény z venkovského života.

Nezvykle optimistické vyznění Ranní toalety (někdy označované též Sváteční den) ji zařadilo mezi Czechova nejznámější díla. Autor neopomenul charakterizovat příkladně loajální rodinu, v jejímž salonku visí portrét císaře Františka Josefa I. Středem pozornosti na výjevu z úřednické domácnosti je ranní příprava hlavy rodiny, jemuž možná k slavnostní příležitosti jeho choť rozčesává pěstěný plnovous. Z mužova postoje i pohledu čiší obřadnost tohoto momentu, kterou narušuje bezprostřední, radostné poskakování jeho psa. Scénu charakterizačně umocňuje vystrojené děvčátko přihlížející s obmyslným tichým úsměvem (typově velmi podobné tomu, které malíř jako mladší zvěčnil již kolem roku 1900, viz č. kat. 25). Význam této přípravy dobře chápe syn, jenž přináší ze zadního salonku otcovu hůl. Na židli opodál je vyobrazeno zátiší s otcovými připravenými svršky včetně nezbytných dýmek a klobouku. Autor však neopomenul ani další detaily z této zabydlené domácnosti, jako jsou předměty na skříni: skleněná nádoba s Arma Christi, obklopená svícny a vázami s květinami. Květiny se objevují i v okně, ve váze na stolku, odkud bez povšimnutí spadly i na zem. Právě podle rozkvetlých tulipánů a šeříků lze určit, že Sváteční den spadá do konkrétního ročního období, odehrává se zřejmě někdy na počátku května.

Marta Axmannová
Marie Mžyková