Cleve, Joos van – dílenský okruh

Joos van Cleve (1485 ? –1540/41 Antverpy) – dílenský okruh

Panna Maria s dítětem, (1. třetina 16. století)

tempera, (dubové) dřevo; 33×25 cm, neznačeno, získáno 2003, Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2388

Přesné datum a místo narození Joose van Cleve, zvaného také Joos van der Beke, nejsou známy, ačkoli, jak jeho jméno prozrazuje, pocházel zřejmě z oblasti kolem dolnorýnského města Kleve. Kolem roku 1505 vstoupil do dílny Jana Joesta, kde spolupracoval na malbě křídel oltáře pro kostel sv. Mikuláše v dolnorýnském městě Kalkar. Asi kolem roku 1507 působil pravděpodobně v Brugách, poté odešel do Antverp, kde se stal v roce 1511 svobodným malířským mistrem. V letech 1519, 1520 a 1525 byl děkanem malířského bratrstva sv. Lukáše v Antverpách. Malířovy vynikající portrétní schopnosti byly důvodem toho, proč jej francouzský král František I. povolal na svůj dvůr, kde Joos kromě královského páru portrétoval i další členy dvora. V letech 1529–1534 zůstává malířův pobyt v Antverpách nedoložen, a je tudíž možné, že podnikl i cestu do Itálie, čemuž navíc nasvědčuje patrný vliv Leonarda da Vinci v některých jeho dílech (např. Madona s dítětem a anděly v National Museum Liverpool). 

Joos van Cleve tvořil ve stylu typickém pro antverpské manýristy. Studoval vliv světla na předměty, velkou pozornost věnoval textuře a barvě a jeho zájem o realitu se projevil také např. v častém používání detailně provedených běžných předmětů, vyjadřujících zároveň hlubší posvátný význam. Joos a jeho dílna vytvořili především velký počet ve své době velmi oblíbených devocionálních obrazů s tématem Madony s dítětem nebo Svaté Rodiny. Obrazy s těmito náměty malovali v mnoha verzích; a mnohé z nich byly jinými umělci kopírovány a napodobovány.

Olomoucký obraz Madony s dítětem z okruhu malíře Joose van Cleve (kolem 1485 – 1540/1541 Antverpy) představuje jednu z nejzásadnějších akvizic Muzea umění Olomouc, uskutečněných v roce 2003. Ve srovnání s dalšími zachovanými madonami Joose van Cleve, jeho dílny a okruhu vyniká nesmírnou citovostí. Maria s Ježíškem se k sobě vzájemně něžně tisknou tvářemi a Ježíšek přitom líbezně laská Mariinu tvář. Tato gesta připomínají svou intimitou spíše scénu ze všedního života. Dojem výjevu z každodenního života podporuje rovněž Mariino nákladné světské roucho zdobené nádhernými šperky. Ovšem např. její rudý plášť, vyjadřující budoucí Kristovu oběť na kříži, a další symbolické odkazy, snadno čitelné pro soudobého diváka, připomínají, že zde není zobrazen nikdo jiný než právě Spasitelova matka. Silný realismus, pronikající celou kompozicí, vrcholí v průhledech do konkrétní venkovské krajiny v pozadí.

Martina Potůčková