Chittussi, Antonín

Antonín Chittussi (1. 12. 1847 Ronov nad Doubravou – 1. 5. 1891 Praha)

Z Trojského ostrova, 1877

Olej, plátno, 46 × 70,5 cm. Značeno a datováno vlevo dole: Chittussi 77. Troja. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 1480.

Krajina ve Fontainebleau, [1879]

Olej, jehličnaté dřevo, parketáž, 36,5 × 55 cm. Značeno vlevo dole: Chittussi. Na zadní straně desky stará inv. čísla: Oa 235 a 002465 a kulaté razítko: OKRESNÍ MUSEUM V PROSTĚJOVĚ – GALERIE. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2161.

Antonín Chittussi se narodil se v rodině kupce, jeho děd z otcovy strany pocházel z Itálie. Jako devatenáctiletý studoval od roku 1866 na Akademii umění v Praze, záhy nato krátce i v Mnichově a Vídni. Přátelil se záhy s Mikolášem Alšem a Františkem Ženíškem, o málo později s předními českými literáty i kulturními mecenáši. Jako malíř se zpočátku věnoval figurální tvorbě. Od poloviny sedmdesátých let se přiklonil natrvalo ke krajinomalbě a jeho první delší cesty na Balkán, do Uher a na Slovensko měly iniciační význam. Později cestoval takřka neustále a počátkem března roku 1879 odjel do Paříže. Své pobyty pak až do svého skonu dělil hlavně mezi Francii a české země. V Paříži po deset let vystavoval na tamním Salónu i v největším aukčním domě, nabízejícím díla žijících umělců, Drouot, v Praze na výroční výstavě i v předních soukromých galeriích a na dalších místech. Od roku 1884 se pravidelně vracel do svého rodného regionu. Ztvárňoval často podhůří Železných hor i Českomoravskou vrchovinu, ale s oblibou rovněž krajinu jižních Čech. Chittussiho tvorba obsáhla různé typy krajinného obrazu a obrazové formáty. Kromě nejvlastnějšího menšího středního obrazového formátu, dovolujícího malíři živý přednes a zachycení nálady, vytvářel rovněž větší plátna a posléze pořídil i panorama Prahy z méně známého pohledového úhlu. Přes některé dílčí neúspěchy si vydobyl pověst největšího krajináře své generace. Jeho posmrtná výstava roku 1892 v Praze s konečnou platností podnítila mnohé české krajináře k následování, mj. ve způsobech ztvárnění krajiny.

Z Trojského ostrova

Tento obraz patří mezi hlavní díla z doby definitivního obratu Chittussiho ke krajinářství, během níž malíř sledoval velmi rozmanité podněty. Jeho pokusy tehdy sahaly od veduty a studie charakteru místa či terénu nebo atmosférické situace až po emotivní výjevy a nálady lidského souznění s přírodou.

Význam tohoto obrazu pro další malířovu dráhu spočívá v syntéze různých typů a možností krajinomalby, a je zřejmý zvláště z kompozičního uspořádání i motivicky. Zdůrazňuje mimo jiné partii oblohy nad nízko položeným horizontem a siluetu stromů viděných i zblízka. Motiv skupiny starých stromů vystavených stálému proudění větru v popředí vytváří kontrast letnímu krajinnému prostředí. Zároveň tento motiv vyplňující polovinu obrazu omezuje daleký výhled do krajiny.

Tento obraz vcelku naznačuje stupeň momentálního pražského povědomí o aktuálních přístupech ke krajinomalbě, ovšem s výjimkou nového způsobu malby, který si Chittussi pak rychle osvojoval dva roky nato, po svém příchodu do Francie. Malíř zde uvedl do souladu výběr konkrétního motivu i místa s obecnější obrazovou strategií. Tradiční požadavek rozlišení jednotlivých plánů či kulis obrazového prostoru dovedně skloubil s běžným pohledovým úhlem lidského vnímání krajiny a s volbou místa, odkud znázornil výjev. Stanoviště Chittussiho pro tento obraz lze zřejmě umístit na hřeben táhnoucí se vysoko nad trojským zámkem na západ, vzhledem ke stavbám, které tu snad představují blíže tzv. Katův domek a vzdálenější zříceninu Baba tyčící se na kopci nad protějším břehem řeky.

Malebný areál při Vltavě severně od Prahy patřil od té doby často k místům, z nichž tento malíř v době svých pražských pobytů čerpal své motivy.

Krajina ve Fontainebleau

Tento obraz patří do početného souboru studií a obrazů vytvořených Chittussim v historickém areálu při lese ve Fontainebleau, nedaleko obce Barbizon, která dala jméno slavnému malířskému hnutí. Malíř se tu zdržoval v počátcích svého francouzského pobytu a rovněž později vytvořil řadu obrazů s motivy z tohoto areálu. Nejcharakterističtější z nich vyznačovaly podzimní či zimní nálady, stavy krajiny při západu slunce nebo těsně po něm.

Chittussi se pohyboval hlavně na pláni při bývalém panovnickém přírodním parku, odkud se zachovalo i několik dílčích studií, hlavně však pečlivě volené či komponované záběry na stromy či jejich skupiny stojící v mokřině při jezírcích, potůčcích a kalužích.

Většina z těchto Chittussiho prací měla nízko položený pohledový horizont a u řady z nich byla hlavní pozornost soustředěna na oblohu a dění na ní. Malíř přitom většinou zaznamenal oboru vyznačovanou souvislým pásem lesa v pozadí a v popředí zdůrazňoval jednotlivé stromy, zřejmě s věrností takříkajíc portrétní. Při práci na tomto obraze však pozoroval oboru z většího odstupu nebo od ní obrátil zraky do volné krajiny, podobně jako v několika jiných dílech z okolí Fontainebleau a Barbizonu, což posiluje šířkový, panoramatický dojem ze zvoleného záběru. Zároveň obrazu dává ráz pečlivě volené kompozice dvojice stromů při vodní plošce, umístěné doprostřed výjevu.

Tomuto dílu dává v objevitelské fázi Chittussiho tvorby specifické postavení zejména neobyčejně živý, spontánní malířský rukopis, jinak běžný u studií menšího formátu. Volné tahy štětcem připouštějí domněnku, že i v případě obrazu těchto relativně větších rozměrů jde o malbu uskutečněnou rovnou v přírodě a nikoliv až v ateliéru. S experimentální fází Chittussiho tvorby u tohoto obrazu snad souvisela i jeho poměrně nízká technická odolnost, jak před několika lety prokázal náročný průzkum a restaurování.

Roman Prahl