Calame, Alexandre

Alexandre Calame (28. 5. 1810 Corsier-sur-Vevey – 19. 3. 1864 Menton)

Horská krajina s údolím, 1848 (?)

Olej, plátno, 36 × 51 cm. Značeno vlevo dole: A. Calames. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 50.
Provenience: od roku 1951 patří obraz k základnímu fondu Muzea umění Olomouc. Pravděpodobně pochází z vily rodiny Chiari v Sudkově, která byla po válce konfiskována.

Syn záhy zkrachovalého mramoráře, jenž brzy zemřel, pracoval kvůli obživě v bance a pouze ve volném čase se věnoval své zálibě, kresbě a malbě, zaměřené na krajinu. Jeho talent objevil v roce 1829 bankéř Diodati, jeho budoucí mecenáš, jenž mu zprostředkoval výuku u malíře Francoise Didaye. Již po krátké době se Calame osamostatnil a své pohledy na švýcarské Alpy a lesní krajiny s úspěchem vystavil v roce 1835 v Paříži a následně Berlíně. Při cestě do Itálie obohatil svůj repertoár o italskou krajinu zejména z oblasti Říma či Neapole. Byl oceňován za výstižnou charakteristiku rozličných krajinných oblastí v různých ročních i denních obdobích a také za nezbytný umělecký nadhled. 

Svým pojetím zaujal zejména v Německu a jeho krajinomalby se stávaly vzorem při výuce, v důsledku toho byl spojován s perfekcionismem düsseldorfské školy. Při cestě do Francie roku 1842 se začal věnovat romantické krajině v oblasti Mont Blanc, čímž rozšířil repertoár navazující na švýcarské záběry z oblasti Jungfrau. 

Získal neobvyklou popularitu ve Francii, ale také v Anglii, kterou umocnily litografické přepisy jeho děl. Jeho dílo bylo v roce 2006 zhodnoceno výstavou v Clark Art Institute v americkém Williamstownu.

Zvláštní přitažlivost krajinomaleb Švýcara Alexandra Calameho, jemuž země s horskými pásmy byla domovem, spočívala nejen v zažité autenticitě programově pravdivě pojatých krajin. Šlo o psychologické mistrovství, které bylo v krajinomalbě vzácné. Jeho zvláštní sofistikovaná malba s podprahovými kontrasty se uplatnila také na olomoucké akvizici. Horská krajina s údolím – přesněji s močály – je uzavřená nekompromisním masivem hrotitých temných hor. Zelený pás listnatých stromů a keřového porostu obraz rozděluje v horizontálním středovém pásmu. Malíř krajinu zachytil v okamžiku nenápadného západu slunce, s příznačným odrážením barev. Ponořil ji do jednotného valéru. Podobným způsobem maloval jezerní krajiny v okolí Luzernu s ledovci tónovanými do smaragdově zelené, zpěněnou horskou vodou, mezi kameny vystupujícími z mlhy, přecházející v šlehačkově napěněné mraky. Objevuje se v nich málo jednoznačně uchopitelného, přesto krajiny tohoto typu vynikají sugestivitou. Ostatně právě tento rys jeho malby, dávající prostor fantazii, upoutal v Basileji Arnolda Böcklina, který se stal jeho žákem.

Marie Mžyková