Bak, Imre

Imre Bak (5. července 1939 - 23. prosince 2022)

Postgeometrie, 1982

akryl, plátno, 120 x 160 cm, získáno 2009, inv. č. O 2599

Slunce – Člověk – Tvář, 1977

akryl, pláno/ acrylic, canvas 180 x 150 cm, získáno 2009, inv. č. O 2598

Imre Bak je jedním z umělců, podílejících se na vzniku a aktivitách dvou klíčových maďarských neo-avantgardních uskupení druhé poloviny 20. století – Iparterv a Budapesti műhely. Výtvarný teoretik Jiří Valoch jej charakterizuje jako racionalistu „(…) s přesnou představou toho, co dělá“ a který je schopen „(…) promítnout do díla svou velkou osobní kulturu i reflektovat své intelektuální zázemí (…)“. Počáteční sklon k racionální, odosobněně konstruované malbě, připomínající hard-edge painting, Bak vyvažuje uplatněním principů citlivější lyrické abstrakce, zmírněním barevnosti či uplatněním folklorismů. Po absolvování stipendijního pobytu v essenském Folkwang Museu (1971) se jeho konceptuální přístup k obrazu prohlubuje – vlastním tématem se stává způsob označování či konstruování významu, přičemž jednotlivé ornamenty fungují jako prvky promluvy (podobně vztahu slova a věty). Tento přístup vrcholí na přelomu 70. a 80. let, kdy se Bak vrací k prostředkům konstruktivismu, využívá základních geometrických tvarů a živé barevnosti, zároveň se ale podrobněji zabývá problémem narace v obraze (řazení prvků, plánů ad.). Hravost, která je pro něj typická stejně jako intelektuální přístup k věci, je pak dále poměřována postmoderními tendencemi, prověřováním hodnoty gesta a autorské volby, konstrukce obrazové plochy, její iluzivnosti, respektive úlohy ornamentu apod.

Do sbírek Muzea umění Olomouc patří vedle souboru grafických tisků také dvojice maleb, které Bakovy tvůrčí principy z let 1972 a 1990 dokonale ztělesňují. S plátnem Postgeometrie (1982) se navíc lze setkat také ve stále expozici výtvarného umění druhé poloviny 20. století Století relativity II. Více informací na webu Central European Art Database nebo v rámci CEAD Point.

Barbora Kundračíková