Dyck, Anthonis van
Anthonis van Dyck (22. března 1599, Antverpy – 9. prosince 1641, Londýn)
Anglický král Karel I. a jeho manželka Henrietta Marie, mezi 1632–1634
olej, plátno; 104×176 cm, získáno 1673, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž, KE 2372, O 406
Nejtalentovanější následovník Pietera Pauwela Rubense se narodil na sklonku 16. století v Antverpách. Ještě před dovršením dvacátého roku života vedl vlastní malířskou dílnu a s Rubensem spolupracoval na prestižních zakázkách.
Mezi lety 1621–1627 pobýval v Itálii, kde postupně navštívil všechna větší kulturní centra – Janov, Řím, Benátky, Florencii a Palermo, kam jej zavedla zakázka pro sicilského vícekrála Emanuela Filiberta Savojského. Z van Dyckova italského období se v British Museu dochoval skicák o 200 stranách. Malíř si zde zaznamenával detaily obrazů, jejich kompoziční a dokonce i barevná řešení a připravoval si budoucí realizace. Skutečně fascinován byl dílem Tizianovým.
Po návratu do Antverp se stal dvorním umělcem arcivévodkyně Isabely Španělské, místodržící Španělského Nizozemí. Vrcholem uměleckého i společenského postavení bylo pro mladého Anthonise pozvání k anglickému královskému dvoru Karla I. do Londýna. Zde uzrálo van Dyckovo portrétní umění do podoby, která se stala nedostižným vzorem pro jeho současníky i následovníky po celé Evropě. Krom malířského umění oceňovala anglická aristokracie také umělcův vzhled a výřečnost. V Anglii byl králem přivítán více než vřele, ubytován i hoštěn byl na jeho náklady, v červenci 1632 byl nobilitován a obdržel titul „Principall Paynter“.
Kroměřížský portrét Karla I. a jeho manželky, dcery francouzského krále Jindřicha IV., Henrietty Marie je jednou z van Dyckových prvních anglických zakázek a zároveň jedním z nejvýtečnějších příkladů portrétního umění vůbec. Zakázka na zhotovení portrétu krále a královny byla na začátku roku 1632 zadána jinému nizozemskému umělci, Danielovi Mytensovi. Po namalování byl obraz krátce zavěšen v Drawing Room v Somerset House. Krátce proto, že samotný král jej shledal nedosahujícím kvalit portrétů Anthonise van Dycka.
Plátno bylo vráceno Mytensovi k přepracování a Anthonis byl požádán o nový portrét královského páru. Kompozičně vyšel z Mytensova obrazu, dodal však prostor, živost a eleganci, které postrádáme na obraze jeho předchůdce. Spíše než oficiálním je portrét privátním dílem, určeným do soukromých komnat královnina sídla. Henrietta Marie jako dcera slavného krále-vojevůdce Jindřicha IV. předává Karlovi vavřínový věnec, Karel jako syn krále-mírotvorce Jakuba I. jí předává olivovou ratolest. Věnec stále zelených lístků lze však také nahlížet jako myrtový věnec, symbol Venuše a manželské věrnosti. Do podobných rovin odkazují obraz také pohledy a gesta obou portrétovaných. Radostná zvěst manželské lásky, stejně jako usmíření dvou království je skrze odhrnuté závěsy zvěstována světu.
Méně radostná je ovšem budoucnost, kterou fortuna manželskému páru nachystá. Henrietta v důsledku občanské války opustí v roce 1644 Anglii a Karel bude po sérii vojenských porážek zatčen, obviněn, odsouzen a sťat 30. ledna 1649. Královský majetek bude brzy po exekuci dražen a úchvatná královská sbírka se rozptýlí po celé Evropě. Její část získají kolínští obchodníci s uměním Franz a Bernhard Imstenraedtovi a v roce 1673 ji prodají olomouckému biskupu Karlovi z Lichtensteinu-Castelcorna.
Miroslav Kindl
