Pippi, Giulio, zv. Giulio Romano

Giulio Pippi, zv. Giulio Romano (1499 Řím – 1546 Mantova)

Jupiter a Juno, 1531–1532

lavírovaná kresba perem v tmavohnědém tónu, vysvětlovaná bělobou na nažloutlém papíře; 438×573 mm, získáno 1673, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž, KE 4524

Kroměřížská kresba Giulia Romana se řadí k definitivním studiím pro freskovou výzdobu s námětem Pádu gigantů v Sala dei Giganti mantovského Palazzo del Te, vycházející z Ovidiových Metamorfóz. Zachycuje dynamicky pojatou centrální skupinu – nejvyššího boha Jova s manželkou Junonou v oblacích, s vlající drapérií, mezi nimi se nachází Jovův atribut, orel, upírající svůj pohled právě k vševládci. Giulio Romano však těsně před samotnou realizací značně pozměnil kompozici, kdy mezi manželskou dvojici umístil místo orla postavu mladíka, jehož dolní polovinu těla halí oblaka. Trůnícího orla znázornil umělec na fresce v samotném ideovém centru kompozice. Použil jej tedy nejen jako Jovův atribut, ale zároveň i jako gonzagovský emblém, čímž oslavil rod mantovských vévodů. Kresbu můžeme poměrně přesně datovat díky archivním dokladům vztahujícím se k průběhu výzdoby paláce. Návrhy na fresku prováděl Giulio koncem roku 1531 a s vlastní realizací začal v březnu 1532. Zakreslení čtvercové sítě na námi sledované kresbě naznačuje, že se jedná o jednu z posledních studií pro centrální scénu fresky. Pro své kreslířské kvality, přesnou atribuci a také rozměr patří Giuliova kresba Jova a Junony k chef d´oeuvre celého kroměřížského souboru.

Italský malíř a architekt Giulio Romano proslul zejména svými návrhy monumentálních freskových programů a architektonickými projekty, současníky byl ceněn především pro své kresby vyznačující se lehkostí a invenčností. Na začátku druhého desetiletí 16. století vstoupil do dílny Raffaelovy, stal se jeho oblíbeným žákem. Podle Raffaelových kreseb se v letech 1518–1522 podílel na výzdobě vatikánských stanzí a loggií. S Raffaelem také pracoval v římské vile Farnesině. Po jeho smrti v roce 1520 Giulio přebral některé mistrovy zakázky. V roce 1524 přijal pozvání na dvůr Gonzagů do Mantovy, kde se věnoval jak architektonické činnosti, tak především výzdobě Palazzo del Te.

Martina Miláčková