Rýže šetří čas, ne žaludek

Do Říma Piranesi přicestoval jako kreslíř nového benátského vyslance u Svatého stolce Francesca Veniera.  Jako člen ambasadorova doprovodu byl ubytován v Palazzo San Marco (dnes Palazzo Venezia), kde potkal další benátské umělce působící v Římě, mezi nimi slavného sochaře Antonia Corradiniho (pro katedrálu sv. Víta v Praze vytvořil model stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého). Řím Piranesiho zcela uchvátil. Byl neustále venku mezi ruinami a jeho nadšení zkoumat a dokumentovat antické památky neznalo mezí. Nechtěl ztratit ani minutu času a tak si spolu s Corradinim každou neděli připravovali hrnec rýže na celý týden, aby nemuseli marnit drahocenný čas sháněním jídla. Tento styl života jim však zanedlouho způsobil značné zdravotní potíže, které Piranesi snášel o to hůře, že kvůli nim nemohl chodit kreslit ven.

Do nejmenších detailů Piranesi studoval také technické stavby starověkého Říma. Samostatný grafický cyklus věnoval např. Juliánskému akvaduktu, který končil nádrží s fontánou. Stavba se dochovala jen částečně, nicméně byla natolik zajímavá, že inspirovala i tvůrce novějších římských fontán. 

	„Příliš dobrý malíř“
	Vylisovaný škorpión
	Vězení mysli