Okamžité chrámy | Reflexe archetypů a rituálů v českém akčním a konceptuálním umění

Okamžité chrámy | Reflexe archetypů a rituálů v českém akčním a konceptuálním umění

2. 3. – 11. 6. 2017
VERNISÁŽ: 2. 3. 2017 | 18.30 hodin
Muzeum moderního umění | Salon, Kabinet

Revolta byla v šedesátých letech minulého století základním motivem pro umělecké projevy, které dnes označujeme jako akční umění. Umělci na protest proti komercionalizaci umění opustili galerie a podnikali různé akce v ulicích, alternativních prostorech či v krajině. Po těchto pomíjivých akcích zůstala většinou jen fotodokumentace. Muzeum umění má třetí největší sbírku akčního umění u nás. Ukázky z ní představí od 2. března na výstavě Okamžité chrámy s podtitulem Reflexe archetypů a rituálů v českém akčním a konceptuálním umění.

Jak upozornil jeden z kurátorů výstavy Ladislav Daněk, termín „akční umění“ se v našem prostředí vžil až na počátku tohoto tisíciletí díky historičce umění Pavlíně Morganové, která o českém akčním umění vydala v roce 1999 stejnojmennou knihu. „Celkem adekvátně ale vystihuje podstatu všech uměleckých, akčních‘ aktivit typu happening, body art, performance, akce v krajině, intervence do krajiny a řady dalších,“ řekl.

Za vznikem širokého proudu uměleckých aktivit mimo galerie podle Daňka stojí dobová popularita pop-artu. „Ten totiž ve Spojených státech už v šedesátých letech nebývale nastartoval trh s uměním i to, čemu se dnes říká umělecký provoz. Část umělců byla z tohoto vývoje znechucená a chtěli umění vrátit jeho původní, řekněme magickou funkci,“ vysvětlil. Proto vyšli z galerií ven, do alternativních prostor, do krajiny…

Akční umění našlo v době svého vzniku odezvu i v tehdejším Československu. Jeho průkopníkem byl tehdy Milan Knížák, jehož dnes proslavená akce Procházka po novém světě (Demonstrace pro všechny smysly) vznikla již v roce 1964. „Jako člen skupiny Fluxus pobýval v letech 1968–1970 ve Spojených státech a vedle přednášek na univerzitách tam realizoval i několik akcí. Celou řadu akcí pak připravil i doma,“ doplnila kurátorka Štěpánka Bieleszová.

Olomoucká sbírka akčního umění začala vznikat v roce 1996 v souvislosti s přípravou výstavy Mezi tradicí a experimentem / Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939–1989. Hlavním externím spolupracovníkem byl brněnský teoretik Jiří Valoch, ovšem založení sbírky byla týmová práce, kterou vedl tehdejší ředitel Pavel Zatloukal. „Valoch nám doporučil, kdo by ve sbírce měl být určitě zastoupen. Rozdělili jsme si autory, které oslovíme. Hledali jsme přitom vždy specifické a kvalitní projevy, které byly tehdy ještě poměrně dobře dostupné a nebyly tak drahé jak dnes. Původní záměr přitom byl vytvořit sbírku akčního umění celé střední Evropy,“ vzpomněl historik umění Daněk.

Videozáznamy ale muzeum nesbírá. V šedesátých letech se u nás akce nenatáčely, a pokud už by přece jen záznamy z pozdějších let byly k dispozici, byla by komplikovaná jejich archivace. „Navíc sami umělci zdůrazňovali, že fotografie jsou pouhou dokumentací, většinou to nebrali jako umění, což dnes už ovšem neplatí. A tak kdysi revoluční umění vysmívající se obchodu s uměním je dnes mnohdy podobně drahou komoditou jako klasické umělecké formy. V tomto ohledu jde tedy o poněkud hořký příběh,“ dodal Daněk.

Dnes má olomoucká kolekce řádově tři sta položek a je třetí největší svého druhu v České republice, přičemž tomuto segmentu se soustavně věnuje už jen Moravská galerie v Brně a Uměleckoprůmyslové museum v Praze. „Naše sbírka obsahuje téměř vše podstatné, co se v této oblasti událo. A stále ji doplňujeme,“ řekla Bieleszová.

Výstava Okamžité chrámy, která nese jméno jedné z akcí Milana Knížáka vznikajících v letech 1970 – 1971, představí na zhruba stovce exponátů akční umění od šedesátých let až téměř po současnost. V úvodní části představí právě akční tvorbu Milana Knížáka. „Je jednoznačně zakladatelskou postavou českého akčního umění. Tomu musí odpovídat i prostor na výstavě, přestože její formát je spíše komorní a tudíž nepředstavuje vše podstatné, co ve sbírce máme,“ zdůraznil kurátor.

Další dokumenty především od autorů z Čech, Moravy a Slezska jsou rozděleny do archetypálních témat, jako jsou Oheň, Voda, Krajina, Strom, Ruce nebo Kámen. Jak kurátoři vysvětlili, chtěli výstavu uspořádat poněkud jinak, než se běžně očekává od sbírkové výstavy. „V něčem se totiž akční umění vrací k úplným základům lidské kreativity, tedy k rituálům a archetypům. Autoři sice takto zřejmě neuvažovali, a pokud ano, tak spíš intuitivně, ale tato témata jsou v jednotlivých akcích jednoznačně obsažená,“ rozvedla Bieleszová.

Vystaveny budou i poněkud hraniční a pro některé odborníky zřejmě kontroverzní exponáty zejména od nejmladších vystavujících autorů.