Můžete si koupit


Přejít do e-shopu

Fascinace skutečností | Hyperrealismus v české malbě

20. 4. – 10. 9. 2017
MUZEUM MODERNÍHO UMĚNÍ | TROJLODÍ

S kořeny v šedesátých letech dvacátého století a s oporou v euro-americké vizuální tradici má hyperrealismus pověst revolucionáře na baštách dokonale mimetické, radikálně realistické malby. Jako takový je jedním z mála skutečně dráždivých elementů současného světa umění. Je totiž přímo spojen s revoltou vůči dobově progresivním uměleckým tendencím, na straně jedné neo-avantgardním variantám abstraktního expresionismu, minimalismu, konceptualismu či umění instalace, na straně druhé více či méně angažovanému realismu. Jeho zaměření, na rozdíl od pop-artu vůči obrazu naladěné pozitivně, bylo od počátku strategicky spojeno s fotografií a technickým viděním jako takovým, jehož však nejen využívá, ale také je problematizuje. Hyperrealismus, oponující, avantgardou však také dobře poučený, se záměrně pohybuje na hranicích realismu, naturalismu, iluzionismu a verismu. Nelze jej chápat jako vizuální hru, projekci idealizovaného světa, ani výsledek prosté artistní snahy – zosobňuje zcela elementární zájem o to, co reálně existuje, fascinaci tím, co je viděno. Je soustředěním se na věc, ne způsob, jakým je nahlížena; na detail, ne kontext; na vzhled, o nějž opírá vlastní expresi věci, ne její vnitřní vlastnosti – a tomuto záměru také vše podřizuje.

Díky své zjevné schopnosti sublimovat potřebné a zbývající zavrhnout, stát jaksi „nad systémem“, se hyperrealismus zdá být symptomem své doby – konzumerismu druhé poloviny dvacátého století, současné kultury obrazu a post-pravdy. Jakoby byl spíše tendencí, než pozitivisticky definovatelným uměleckým stylem, snahou odpovědět na zásadní výzvy moderní kultury – mj. romantismus, fotografii a konceptuální umění – tím, že tomu, co hypertrofuje, nastaví zrcadlo. Proto také jakoby mu přináležela spíše filosofická, sociologická či obecně kulturologická analýza.

Olomoucká výstava je však nesporně výstavou obrazů. Stejně jako hyperrealismus sám je široce kulturně a historicky rozkročena, přičemž pomyslnou hranici představuje rok 1989; je však také velice úzce cílena – a to sice na autory, kteří ve své tvorbě reflektovali či reflektují obojí, hyperrealismus formy (prostředků) i obsahu (témat). Tím, co první generaci – zastoupenou Zdeňkem Beranem, Bedřichem Dlouhým, Pavlem Nešlehou a Theodorem Pištěkem – od těch pozdějších (Zdeněk Daněk, Pavel Holas, Adam Kašpar, Adolf Lachman, Hynek Martinec, Jan Mikulka, Michal Ožibko, Zdeněk Trs, Pavel Vašíček, Vladimír Véla ad.) odlišuje, je přitom nejen historická zkušenost, ale také odlišný vztah k obrazu samému, a právě ten lze chápat jako určitý leitmotiv. Vedle otázek týkajících se jeho stavu a funkce, totiž evokuje ty daleko intuitivnější: K čemu obrazy vlastně jsou? V čem spočívá jejich hodnota? A jaký je jejich vztah ke skutečnosti?  

Barbora Kundračíková

DOPROVODNÝ PROGRAM NAJDETE ZDE

REPORTÁŽ ČESKÉ TELEVIZE NAJDETE ZDE

Rozhovor s Michalem Ožibkem
v aktuálním vydání časopisu Muzeion (str. 29):

                               

                                                                           Úvodní slovo z katalogu výstavy najdete zde.

Realizační tým:

Autoři výstavy: Barbora Kundračíková, Michal Ožibko
Kurátorka výstavy: Barbora Kundračíková
Architektonické řešení: Michal Ožibko
Grafické řešení: Petr Šmalec
Konzervátorské práce: Eliška Sklenářová, Veronika K. Wanková, Jan Kutra
Doprovodné programy: Michaela Soukupová, David Hrbek 
Zapůjčitelé: CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ, s. r. o., Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie umění Karlovy Vary, Feigl Gallery, Národní galerie v Praze, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, soukromí majitelé
Fotogalerie
Obálka katalogu / Plakát
Hynek Martinec

At The Same Time I. Istanbul 2009

Hynek Martinec

At The Same Time II. Vauxhall - London 2009

Hynek Martinec

Zuzana in Paris studio, 2006-07

Michal Ožibko

iDeath 2, 2010

Michal Ožibko

iDeath, 2010

Michal Ožibko

PhoneBox, 2007

Zdeněk Trs

Kosatka, 2007

Zdeněk Trs

Zahrada, 2005

 

Adam Kašpar

Jedle, 2014, soukromá sbírka

Bedřich Dlouhý

Lehké nachlazení, 1982, soukromá sbírka 

Bedřich Dlouhý

Zátiší s mobilem, 2009, soukromá sbírka

Daniel Pitín

Ofélie, 1999, soukromá sbírka

Jan Mikulka

Jakub, 2011

Jan Mikulka

Zátiší s jablky, 2011, Feigl Gallery

Jan Uldrych

bez názvu, 2011, Feigl Gallery

Miloš Englberth

Stříbrná folie, 1999, soukromá sbírka 

Pavel Holas

Igelit ve sklenici, 2001, soukromá sbírka 

Pavel Holý

Šlapka v kopřivách, 2000, soukromá sbírka 

Pavel Nešleha

Ateliérové okno, 1982

Pavel Nešleha

Beton, 1983

Theodor Pištěk

Zátiší Tonca, 1981, Galerie moderního umění v Hradci Králové

Tomáš Kubík

Cibule, 1995-1996, Císař, Češka, Smutný s.r.o.

Zdeněk Beran

Hra s hlávkami, 1987-1988, instalace

Zdeněk Beran

Hra s hlávkami (detail), 1987-88, Muzeum umění Olomouc

Zdeněk Daněk

V roce 2000, 2000, soukromá sbírka 

Zdeněk Beran

Pokus o duševní únik, 1996 –1997, Feigl Gallery

Ke stažení

Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10.00-18.00
Muzeum moderního umění 10.00-18.00
Arcidiecézní muzeum Kroměříž 8.30-18.00

Čtvrtek | 28. 3. 2024

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@muo.cz
telefon: 585 514 241

8 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

 
© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2022