Zrestaurovaná socha Panny Marie z Otaslavic doplní Arcidiecézní muzeum

AKTUALITA: 15 08 2022

Na 15. srpna připadá v křesťanském kalendáři Slavnost Nanebevzetí Panny Marie a stejné téma zachycuje i novinka, kterou vám po otevření Arcidiecézního muzea představí naše stálá expozice Ke slávě chvále – socha Panny Marie Nanebevzaté z Otaslavic.

„Socha byla do muzea laskavě zapůjčena z majetku Římskokatolické farnosti Otaslavice, její původní provenience však není známa. Dynamická kompozice celoopracované figury Panny Marie z lipového dřeva, kterou lze spojit s dílem olomouckého sochaře Jiřího Antonína Heinze (1698-1759) a datovat přibližně do 30. let 18. století, svědčí o tom, že musela být umístěna v prostoru, např. ve vrcholu svatostánku,“ prozrazuje kurátorka MUO Helena Zápalková.

Socha ale nejprve zamířila do restaurátorské dílny Radomíra Surmy, který se musel vypořádat s několikerými velmi necitlivými zásahy, kterými v průběhu času prošla. Části její modelace byly odřezány a originální vrstva povrchové úpravy – stříbření na červeném bolusovém podkladu – byla velmi poškozena novodobými nátěry. Stříbření se v lepším stavu dochovalo pouze na inkarnátech, fragmenty leštěného stříbra na drapérii a na oblacích byly proto po restaurování ponechány bez výraznějších retuší. 

„Rekonstruovány a doplněny byly naopak chybějící části řezby – část levé Mariiny nohy, drapérie a křidélka andílků, jejichž absence by rušila původní vyznění kompozice sochy,“ doplňuje Zápalková.

Narativní zobrazení Mariina nanebevzetí se objevuje především v malířství. Zejména v době manýrismu a baroka se můžeme setkat často s velmi dramatickými výjevy, ve kterých se nad překvapenými apoštoly seskupenými u otevřeného a prázdného hrobu vznáší v oblacích Panna Maria vynášená anděly na nebesa. Takto ztvárnili téma např. Tizian, El Greco, Peter Paul Rubens,či Annibale Carracci, v Čechách pak třeba Karel Škréta a Petr Brandl. Obdobné kompozice byly předobrazem i pro zmíněnou barokní sochu Panny Marie Nanebevzaté z Otaslavic.

Prastará tradice

Nanebevzetí Panny Marie se stalo článkem víry (dogmatem) až v roce 1950. Historie svátku má ale svůj původ již v 5. století v Jeruzalémě, velmi záhy jej začal slavit celý křesťanský Východ a od 7. století se objevuje i v Římě. 

V gotickém umění se rozvinul ikonografickým typ zobrazení označovaným jako Assumpta, které vychází ze ztotožnění Panny Marie s apokalyptickou ženou z Janova Zjevení „…oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou hvězd kolem hlavy“ (ZJ 12,1-4). V 17. století, v době protireformace, ji pak vystřídal typ Panny Marie Neposkvrněného početí – Immaculata, definovaný ve španělském prostředí (Francesco Pacheco a Bartolomé Esteban Murillo).