Nedělní komentovaná prohlídka uzavře výstavu děl Libuše Šlezarové

AKTUALITA | 11. 5. 2018

Už jen o víkendu budou mít návštěvníci Muzea umění možnost vidět výstavu Divadla hudby Skříňka Libuše Šlezarové | Práce z let 1975 až 2014. V neděli večer se její brány uzavřou, a to stylově – komentovanou prohlídkou vedenou kurátorem výstavy Davidem Vodou. Prohlídka začíná v 17 hodin.

Libuše Šlezarová nožem vyřezávala od poloviny 70. let své první nesmírně pracné panenky a dávala jim šímovské snové tváře. Časem je začala oblékat do šatů, propůjčovala jim dívčí tváře, jiné tvořila z gáz. Ty zvláštní beztvaré kvaziinfantilní panny-obvazy, jež sjednocovaly ženskou esencialitu s tělesností, jako by byly titěrným ohlasem díla velkých feministických sochařek 60. let (Bourgeois, Hesse). Šlezarovou zprvu formovala „příruční jsoucna“ (Heidegger) rodných Sudet, později art brut, především malba Františky Kudelové, kterou navštěvovala a podporovala. Její rané dílo v sobě nese dívčí bezčasí a tragiku i „magické mlčení tvarů“ (Carrà).

V roce 1989 se stala ředitelkou Divadla hudby, jehož dramaturgii noblesně formovala dlouhá léta. Zde se také naplno projevila její erudice na poli loutkového divadla. Začala též loutky, hračky a panny celého světa sbírat; nesystematicky, s o to větší vášní. Po roce 2000 se rozhodla vrátit do rodných Sudet, aby se „v jejím jívovském ateliéru zrodily celé zástupy fascinujících mlčenlivých postav-svědků“ (Jeništa). Inspirovaly ji jívovské lesy s bílými kostmi srnců a laní, Heideggerova ontologie, bytosti Michela Nedjara, přírodní subjekty-objekty Františka Skály, dada loutky Sophie Tauber, nitěné mumie Judith Scott, panny lidových kultur napříč světem i časem, ruční práce bezejmenných žen. Za její chef-d’oeuvre lze označit dům v Jívové, jejž v posledních letech života proměnila v podivuhodný Libušín. Byl to zvláštní postmoderní, zenový, sudetský gesamtkunstwerk, kde se tkalcovská dílna s hernou starožitných hraček střídala s truhlářskou dílnou vedle taoisticky prázdné selské jizby, kde vedle galerie obrazů Františky Kudelové vládl kult slepic a dalajlámy. V tomto domě byl každý kout, každá lžička lárickým příbytkem krásné, ironicko-tragické, venkovské duše Libuše Šlezarové.

K výstavě vyšel také katalog s texty Alexandra Jeništy a Davida Vody s výběrem úvah o díle autorky a jejími vlastními řádky o umění.