Muzeum umění vystavuje obrazy z 19. století

AKTUALITA | 26. 2. 2016

Ředitel Michal Soukup zahájil včera výstavu Olomoucká obrazárna IV s podtitulem Evropské malířství 19. století z olomouckých sbírek. V galerii Arcidiecézního muzea zůstane do 25. září, její obsah se ale bude obměňovat.

Kolekce evropského malířství 19. století je nejrozsáhlejší částí sbírek starého umění v Olomouci. „Právě proto jsme přistoupili k plovoucímu charakteru výstavy, abychom mohli prezentovat více děl,“ vysvětlila autorka výstavy Marie Mžyková.

Olomoucká obrazárna IV zahrnuje české, německé, rakouské i francouzské a italské či španělské autory. Bohatý je i rejstřík námětů: krajiny, veduty, zátiší, biblické, mytologické, historické a žánrové výjevy, portréty i alegorie. 

„Dnešním dnem je dovršeno dílo, které trvalo řadu let. Naše sbírka by se nestala známou a nebyla by zpracována, bez vašich odborníků a dobré vůle,“ uvedl arcibiskup Jan Graubner. Těsně poté předal současnému i bývalému řediteli muzea Pavlu Zatloukalovi papežskou medaili.

Idea Olomoucké obrazárny vznikla již v osmdesátých letech. Iniciátorem projektu byl tehdejší nový zaměstnanec Galerie výtvarného umění a dnešní ředitel Muzea umění Michal Soukup. „Galerie vydala publikaci historika umění Milana Tognera o středoevropských malířích v olomouckých sbírkách. Věděli jsme ale, že místní kolekce jsou natolik vzácné a bohaté, že by si zasloužily systematickou pozornost,“ vzpomněl Soukup. Po italském, nizozemském a středoevropském malířství se výstavy a vědeckého katalogu dočkalo i evropské malířství 19. století.

Podle kurátorky výstavy Martiny Potůčkové přinesla práce historiků umění mnoho objevů a nových zjištění. „V řadě případů se nám podařilo objasnit či upřesnit autorství obrazů, jejich dataci i provenienci,“ uvedla. Mezi bezmála 140 autory a zhruba sedmdesáti vystavenými díly je podle Potůčkové těžké vybírat ty nejzajímavější. Upozornila však, že bohatého zastoupení se dočká krajinářský žánr, například v obrazech Bedřicha Havránka, Antonína Chittussiho, Julia Mařáka nebo Augusta Piepenhagena. „Také čtvrtá Olomoucká obrazárna dokazuje velkou hodnotu místních sbírek už jen výčtem dalších slavných autorů – Václav Brožík, Josef Čapek, Vojtěch Hynais, Leopold Kupelwieser, Hans Makart, Josef Mánes, Gabriel Max, Alfons Mucha, Jan Preisler, Johann Scheffer von Leonhardshof, Jakub Schikaneder, Antonín Slavíček a mnoho dalších,“ dodala kurátorka.

Jak upozornila Mžyková, pozornost si zaslouží nejen velká jména, ale také méně známí autoři, například malíř a teoretik umění Adolf Hölzel (1853‒1934). Jeden z prvních protagonistů abstrakce pocházel z rodiny olomouckého vydavatele, litografa a obchodníka s knihami o výtvarném umění a hudbě. „Svou tvorbou, k níž se ještě vztahuje vystavený obraz nazvaný V klášterní zahradě, se vřadil mezi čelné představitele německé secese. Když se v roce 1906 stal profesorem na Akademii ve Stuttgartu, dovedl ji k světové proslulosti. Mezi studenty z jeho okruhu patřili později proslulí členové Bauhausu. Přitom Hölzel celé čtyři roky před slavnou abstraktní kompozicí Vasila Kandinského experimentoval s dvojrozměrnými spirálami a kruhy, evokujícími duchovní vlny,“ vyzdvihla Hölzelův význam Mžyková.

Jako u předcházejících Olomouckých obrazáren čerpají výstava a katalog ze sbírek Arcibiskupství olomouckého, z muzejní kolekce starého umění a z významné soukromé sbírky, deponované v Muzeu umění Olomouc.