Muzejní Kino střední Evropa nabídne Umění ve stavu ohrožení
AKTUALITA: 02 06 2022
Na problematické či bolestné momenty středoevropských dějin a formování osobní i sdílené identity se soustředí Kino střední Evropa – projekce, kterou zahajuje Muzeum umění Olomouc ve čtvrtek 2. 6. 2022 jako součást výstavy Domov a svět.
Ve filmech a videoprojektech se autoři obracejí k otázkám kulturního odcizení (Wilhem Sasnal), vyhnanectví (Mark Ther) či sociální deprivaci (Sarah Dobai). Tematizují také vlastní hledání domova – v produkci Muzea umění Olomouc vzniká nové dílo Habimy Fuchs reflektující prvotní mýtus evropské civilizace, vyhnání z ráje. Návštěvníci budou mít také možnost získat další vhled do imaginativního a tvůrčího světa Mirosława Bałky, hlavního hosta výstavy Domov a svět.
Projekce reaguje i na aktuální situaci na Ukrajině. Úvodní edice „Umění ve stavu ohrožení“ patří současným ukrajinským autorům. „Je to určitě nejpalčivější část programu nejen proto, že reaguje na aktuální situaci – přímo tematizuje středoevropskou historickou zkušenost.“ říká kurátorka Barbora Kundračíková.
Ruská invaze začala 24. února 2022, ale ukrajinská společnost žije v ohrožení posledních osm let, od anexe Krymu a hybridní války v oblasti Donbasu. „Edice I představuje výběr videoprací a filmových esejů ukrajinských umělců a filmařů, které v tomto období vznikly. Zamýšlejí se nad řadou témat: dopadem propagandy a válečné destrukce, bytí v traumatizujícím prostředí, humanitární a ekologickou katastrofou. Zatímco některé z nich zobrazují probíhající události, jiné přehodnocují historické narativy, případně nastiňují dystopické perspektivy,“ vysvětluje autor výběru, Mykola Ridnyi. Projekce navazuje na projekt Film of Emergency připravený ve spolupráci s Národní galerií v Sofii. Další uvedení plánuje Kunstraum München.
Edice I / Umění ve stavu ohrožení
Grey Horses (2016, 38’), režie Mykola Ridnyi
Filmový narativ je založen na záznamech výslechů a vzpomínkách příbuzných neznámého ukrajinského anarchisty Ivana Krupského – Mykolova pradědečka. Dokumentární a inscenované epizody se prolínají a odrážejí paradoxní momenty jeho života: vedení povstalecké skupiny, účast v občanské válce na počátku 20. let 20. století, skrývání se před pronásledováním v převleku sovětského policisty atd. Sehrávají je hrdinové dneška, současní anarchisté, policisté, studenti a dělníci. Paralely mezi různými časy, mísení reality a fikce, evokuje zásadní otázky ohledně konstrukce historické paměti a glorifikace historických postav ve vztahu k současným politickým programům.
People Who Came to Power (2015, 17), režie Oleksiy Radynski, Tomáš Rafa.
Film sleduje postupný propad společnosti do války. Vznikal v březnu a dubnu 2014 v oblasti Donbasu na východě Ukrajiny a představuje degradaci společenského protestu v ozbrojené povstání, které je podporované skrytou zahraniční invazí.
Diorama (2018, 12), režie Zoya Laktionova
Život v Mariupolu plyne ve své každodenní realitě. Pak ale náhle něco nepochopitelného změní jeho běh. Zbývá jen možnost ponořit se do vzpomínek, kde je vše zakonzervováno – podobně jako v muzeu. Příběh opuštěné ukrajinské pláže, která je v současnosti zaminovaná a nebezpečná kvůli výbušninám umístěným pod vodou. Záběry postapokalyptické krajiny doprovází voiceover a osobní vzpomínky místních obyvatel i názory odborníků.
Clanking, Dispute, Hammering and Gurgling (2020, 10), režie Daniil Revkovskiy and Andriy Rachinskiy
Video je součástí multimediálního projektu autorů Tailings Dam, „muzea lidské civilizace“. Vzniká v budoucnosti poté, co lidé vyhynou, a je věnováno archeologii Kryvého Rihu, velkého průmyslového města na Ukrajině. Předpokládá se, že lidé vytěžili ze země všechny cenné minerály a kovy. Proces obohacování skončil devastací okolo, která vedla k trvalé změnila krajiny světa. Dvojice přeživších (v podání samotných autorů) je představena v odlidštěné podobě - je schopna používat pouze řeč gest a vyjadřovat primitivní emoce.
There are No Monuments to Monuments (2020, 10), režie Dana Kavelina
Lidé ve filmu hovoří o jistém pomníku, který byl postaven na památku jakési katastrofy. Jejich řeč se ale rozpadá a my si dohromady nedokážeme složit jediný obraz – ani pomníku, ani katastrofy, která se těmto lidem stala.
Autorem koncepce Edice I je Mykola Ridnyi, umělec, filmař a kurátor. Narodil se v Charkově a žije v Kyjevě. V roce 2005 se podílel na založení skupiny SOSka, uměleckého kolektivu a stejnojmenné galerie se sídlem v Charkově. Pod jeho vedením se galerie-laboratoř SOSka významně podílela na rozvoji umělecké scény v regionu, než byla v roce 2012 uzavřena. Byl kurátorem řady mezinárodních výstav na Ukrajině. Od roku 2017 je Ridnyi spoluredaktorem internetového časopisu o výtvarném umění, literatuře a společnosti Prostory.
