Kino střední Evropa představuje britskou umělkyni Sarah Dobai
AKTUALITA 27 07 2022
Britská autorka s maďarskými kořeny se ve svém novém filmu z roku 2021 pokouší propojit středoevropský antisemitismus první poloviny 20. století s filmovým příběhem Roberta Bressona Au Hasard Balthazar z roku 1966. Využívá pro něj konkrétní půdorys – nikým neobývané, vybydlené plochy uprostřed města, zvané Oslí pole. A jak je pro ni typické, hmatné prvky reálných situací a interakcí postav propojuje se snovou, imaginativní vizualitou jdoucí napříč časem a prostorem. To druhé je přitom možná podstatnější, než první – Dobai totiž využívá podobného rukopisu jako Bresson, minimálnosti gesta, narativních pomlk, absence dramatických momentů a práce s neherci. A daří se jí díky tomu propojit zdánlivě nesoudržné prvky globální kulturní paměti s jejich reálnými uskutečněními – útok na malého chlapce, který se odehrává někdy v roce 1944, s bezčasým příběhem Marie a Baltazara, Maďarsko 21. století s útěkem jiné Marie do Egypta... Film, který představuje „pohled zvenčí“ – na střední Evropu i nás, historické aktéry samé, také proto staví hlavně na své působivé vizualitě, symbolické, metaforické, univerzální o sobě sama. Využívá však rovněž slovesného narativu – právě ten funkčně propojuje „historickou“, dějovou linii s tou imaginativní, reflektující povahu obětující se nevinnosti. Snímek Oslí pole byl nakonec alespoň zčásti natočen v ulicích současné Budapešti, v době politického režimu kritizovaného za protiimigrační politiku a tvrdé zacházení s uprchlíky. Tím více však zdůrazňuje relevanci příběhu „univerzálního“ dítěte provázeného stejně „univerzálním“ oslíkem, a připodobňuje jej k jiným, novějším verzím téhož násilného vysídlení a viktimizace. Palčivost situace pak, samozřejmě nechtíc, dále vzrůstá pod dojmem aktuálních událostí. A tak jako autoři zastoupení v edici I, reflektující aktuální („naše“) ukrajinské drama, také Sarah Dobai připomíná hodnotu prosté laskavosti, úcty a důvěry.
Více o snímku i tématu sociální deprivace prozradí Sarah Dobai dnes ve 20:00 během online diskuse s naší kurátorkou Barborou Kundračíkovou. Přenos diskuse můžete sledovat zde:
Snímek The Donkey Field můžete až do 31. července vidět v Muzeu umění Olomouc anebo online, odkaz na film získáte na adrese kundracikova@muo.cz.
Sarah Dobai absolvovala studia umění na University of British Columbia pod vedením Jeffa Walla a Marka Lewise. Žije a pracuje v Londýně, působí jako vedoucí lektorka na Chelsea College of Art and Design. Dobai pracuje s fotografií, filmem a videem a performancí. Sama o sobě tvrdí: „V obecné rovině se ve své práci zabývám každodenností, realismem, umělostí a iluzí ve vztahu k životu ve městě a filmovým či obrazovým konvencím. Moje filmová a fotografická díla vznikala performativním a reflexivním procesem nebo jsou vytvářena přímo na místě, kde latentní atmosférické kvality nebo jeho materiálová úspornost oživují obraz. Těžištěm mé práce je často lidská postava, přičemž subjekt je definován spíše okolnostmi než svými individuálními vlastnostmi. Záměrem tohoto přístupu je zakotvit použití fikce nebo narativu v podmínkách každodenního života nebo reflexivně ve vztahu k podmínkám výroby a spotřeby samotného díla.“ Její práce tak odráží ústřední postavení fotografie a filmu ve vztahu k probíhajícím debatám o reprezentaci, realismu a autorství. Nedávné projekty, včetně Oslího pole, se zaměřují na rekonstrukci a přetváření starších literárních a filmových děl jako prostředku k reflexi současných sociálních a politických konotací.
Dobai hojně vystavuje ve Velké Británii, Evropě a Americe. Nedávné samostatné výstavy se konaly například v Danielle Arnaud, Imperial War Museum, Glassyard Gallery a BALTIC. Mezi její nejnovější projekty patří The Overcoat (Plášť), který v knižní podobě vydalo nakladatelství Four Corners Books a který je převyprávěním klasického románu Nikolaje Gogola (1842). Její samostatná výstava Principles & Deceptions se konala v Or Gallery (Vancouver) a Filet (Londýn), výstava Twenty Second Hold pak v Bristol Museum & Art Gallery. Projekt The Bees in a Hive of Glass, který vznikl ve spolupráci se spisovatelem Tomem McCarthym, byl realizován v rámci TANK Magazine & Whitstable Biennial. Její práce je reflektována v publikacích Charlotte Cottonové Photography as Contemporary Art, Michela Poiverta Photographie Contemporaine a Phillipa Prodgera The Photographic Portrait A History. Vybrané skupinové výstavy, kterých se zúčastnila, se konaly ve Whitechapel Art Gallery, Kamloops Art Gallery, Centre de Photographie et Arts Lectoure, Kuandu Museum of Fine Art, FotoMuseum Antwerp, Winterthur Foto Museum, Bristol Museum and Art Gallery.
Projekt The Donkey Field vznikl za podpory Arts Council England, University of the Arts v Londýně a The Elephant Trust.
