Hledáme holandské poštovní známky!
AKTUALITA: 02 11 2022
MUO právě připravuje výstavu Šíkmý úhel, která vám představí paralely a spojení mezi holandskou a českou avantgardní scénou. Při této příležitosti hledáme holandské poštovní známky, které navrhli avantgardní umělci jako Piet Zwart, Gerard Kiljan, Eva Besnyö nebo Paul Schuitema. Pokud takové máte, napište nám na kundracikova@muo.cz
Jedním z podstatných rysů historické evropské avantgardy byla její ambice spojit „umění a život“, a to i v podobě designu každodenního života a kultury. Součástí tohoto každodenního života a kultury bylo posílání dopisů a pohlednic a k tomu: používání známek. Zpravidla se známky vyznačovaly jakýmkoli jiným než avantgardním designem, ale tu a tam se vyskytly výjimky, přinejmenším v Holandsku ve 30. letech 20. století. Nizozemský státní podnik pro poštovní služby, telegraf a telefon (Staatsbedrijf der Posterijen, Telegrafie en Telefonie, zkráceně PTT), který vydával známky, měl moderně smýšlející oddělení pro styk s veřejností, které pro své reklamní a tiskové materiály angažovalo avantgardní designéry, a to i vzhledem k jasnosti a jednoduchosti konstruktivně-funkcionalistického designu a jeho často schematickému charakteru. např. plakát oznamující předávání dopisů a pohlednic leteckou poštou v Evropě bez dalších nákladů v roce 1935.
Ačkoli většina nizozemských známek byla stejně konvenční jako jinde, na počátku 30. let 20. století navrhli funkcionalističtí designéři několik sad známek: Schuitema vytvořil jednu sérii (propagující cestovní ruch v roce 1932), Piet Zwart dvě série (jedna pro leteckou poštu a normální poštu na téma doprava, druhá byla věnována restaurování vitráží v historickém kostele v Goudě v letech 1931-33), jednu sérii tzv. dětských známek, vydávaných každoročně na podporu charity pro děti, navrhl jejich souvěrec Gerard Kiljan, který stejně jako Schuitema vyučoval reklamní design a fotografii na státní akademii umění v Haagu, vydanou v roce 1931. Další sérii dětských známek navrhli Eva Besnyö a její manžel Wim Brusse (Schuitemův a Kiljanův žák) v roce 1947.
Pokud jde o stopy holandské avantgardy a zejména designérů konstruktivně-funkcionalistické Nieuwe Zakelijkheid v Olomouci, na Moravě nebo v Čechách, lze hledat v dobových avantgardních či modernistických časopisech jako Fronta nebo Index v některé knihovně, archivu či muzejní sbírce nebo v pozůstalosti designéra či architekta jako Rossmann a Kalivoda, ale avantgarda měla širší záběr a byla přítomna i jinak.
Když Bohumil Hrabal v knize Obsluhoval jsem anglického krále (1971) popisuje podomního prodejce prodávajícího Van Berkelovy kráječe masa, mohl být tento prodejce jeho výmyslem, ale ve třicátých letech se tyto kráječe masa stejně jako Van Berkelovy masové konzervy v Čechách skutečně prodávaly, a pokud měli prodejci k dispozici reklamní materiály, letáky nebo katalogy Van Berkela, ve skutečnosti distribuovali avantgardní design Schuitema. Stejně tak když Karel Čapek navštívil v roce 1931 Holandsko a pravděpodobně poslal domů nějaké pohlednice, jak to lidé v té době dělali (a některé jeho kreslené obrázky většinou vycházely z motivů pohlednic), není nepravděpodobné, že známky, které použil, byly známky navržené Pietem Zwartem, ne proto, že by Čapek byl avantgardně smýšlející, ale prostě proto, že tyto známky se prodávaly jako normální známky na kterékoli holandské poště. Tu či onde v Čechách se možná zachoval starý Van Berkelův kráječ na maso – byly velmi solidní, ale reklamní materiál nejspíš ne. Stejně tak se nedochovala většina dopisů a pohlednic, které posílali čeští turisté domů z Holandska nebo které posílali z Holandska ve 30. a 40. letech 20. století jiní lidé či z jiných důvodů, ale přesto se některé pohlednice dochovaly a lze je z těchto let stále najít (pokud nejsou v soukromém vlastnictví, pak je nabízejí prodejci starých pohlednic).
Tyto staré pohlednice (nebo dopisy a sbírky známek) jsou možností, jak získat drobná avantgardní umělecká díla v miniaturách s fotografiemi, fotomontážemi a „holandskými šikmými úhly“. Jejich nález je navíc zajímavý pro širší rekonstrukci přítomnosti a stop holandské avantgardy v Čechách, zejména pokud byly razítkovány nejen v Holandsku, ale i zde, „doma“. Je to samozřejmě otázka náhody či štěstí, ale určitě stojí za pokus najít holandskou avantgardu nejen v muzeu, ale třeba v nějaké staré krabici na půdě nebo mezi zbožím obchodu obchodujícího se starými pohlednicemi. Víte, o čem mluvíme? Víte, kde hledat? Máte je doma? Napište nám na kundracikova@muo.cz! Rádi je zařadíme do výstavy!
