Dvě vernisáže, dva silné příběhy

Hölzelovy kresby - velkorysý dar od manželů Röthingerových | Osudy lidí utíkajících zpoza železné opony

AKTUALITA | 7. 4. 2017

Přijďte se podívat na nově otevřenou výstavu kreseb jedné ze zakladatelských osobností moderní evropské malby a průkopníka abstrakce Adolfa Hölzela (1853 Olomouc – 1934 Stuttgart). Reprezentativní kolekci si můžete v Muzeu moderního umění prohlédnout díky velkorysému daru berlínských sběratelů Heinze a Moniky Röthingerových. Její součástí je také práce stuttgartského Hölzelova žáka Alberta Müllera a dvě díla Hölzelovy asistentky Idy Kerkovius. Ucelený pohled na Hölzelovu tvorbu doplňují vysoce ceněné faksimile jeho obrazů. 

„Museli jsme splnit spoustu podmínek, abychom sbírku Hölzelových děl získali, a splnili jsme je rádi,“ uvedl na včerejší vernisáži ředitel Muzea umění Michal Soukup. „Nerad hovořím o penězích v souvislosti s uměním, ale tento dar je řádově v milionech korun. Manželé Röthingerovi mohli kresby vydražit v aukci, ale dali přednost tomu darovat je veřejné instituci, aby se z nich mohli těšit naši návštěvníci,“ doplnil Soukup. 

Vernisáže se zúčastnili také samotní dárci, manželé Röthingerovi. „Velkou zásluhu na tomto daru má moje manželka. Neměla totiž žádné námitky, když jsem jí řekl, že sbírku odvezu do Olomouce,“ uvedl s úsměvem Heinz Röthinger. „Původně jsem chtěl obrazy věnovat nějakému německému muzeu, ale Německo je pod jakousi byrokratickou krustou. O to víc jsem rád za vstřícnost, s jakou jsem se setkal v Olomouci. Já jsem se díky Adolfu Hölzelovi stal milovníkem umění se vší vášní svého srdce. Doufám, že i v návštěvnících zdejšího muzea probudí jeho kresby obdobné pocity,“ dodal Röthinger. 

Výstava kreseb Adolfa Hölzela je součástí festivalu Česko-německého kulturního jara 2017, v jehož rámci se včera v Muzeu umění konala ještě jedna vernisáž. Fotografka Blanka Lamrová zahájila v Divadle hudby výstavu Zlom epochy 1989. Její snímky přinášejí pohled na události z léta roku 1989, kdy se Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze stalo útočištěm pro tisíce východních Němců, kteří doufali, že se jim prostřednictvím ambasády podaří dostat na Západ. „Tehdy jsem se tam vydala z vlastního popudu. V okolních státech to vřelo a u nás pořád nic,“ vzpomínala Lamrová, která zachytila řadu situací z okolí ambasády, život lidí v bezvýchodné životní situaci, politický i dobový kontext. „Musím říct, že by mě zajímaly další osudy lidí z mých fotografií, ale zatím se mi nikdo nepřihlásil. Třeba se ještě někdy někdo ozve,“ věří Lamrová.

Výstavy jsou součástí Česko-německého kulturního jara 2017 a festivalu Olmützer Kulturtage. Finančně je podpořil Česko-německý fond budoucnosti.

Foto: Tereza Hrubá