Architektura pro SEFO

Místo
Muzeum umění pro uchování a prezentaci vlastních sbírek nutně potřebuje novou budovu. V sousedství Muzea moderního umění zeje od 70. let minulého století proluka. Situace si přímo říká o to, aby se rána v historické tkáni Olomouce zacelila. Podobně jako se v minulosti dařilo velkým stavbám městské správy, duchovní sféry nebo armádního eráru nově definovat své okolí, i novostavba muzea má ambice přispět do této pozoruhodné řady výjimečných olomouckých objektů. Exkluzivní parcela na území městské památkové rezervace je v místě komunikačního zúžení, kudy od prehistorie proudil tok všemožných výměn – obchodních i kulturních. Umístění novostavby právě do této lokality je naprosto ideální a s ohledem na obsahovou náplň SEFO, které mapuje společenské a kulturní změny ve střední Evropy, má i symbolickou hodnotu.

Stavba

Respektovat historickou strukturu města a přitom se sebevědomě přihlásit k aktuálnímu architektonickému výrazu – jak jinak by měla vypadat novostavba muzea MODERNÍHO umění? Citací pěti středověkých parcel a současně jednolitým objemem betonové novostavby propojuje architekt Jan Šépka charakteristickou různorodost místa, jeho proměňující se měřítko. Figura stavby vzniká regulativy, o něž si historická struktura místa sama říká. Architekt se však vzdává detailu ve prospěch abstrahované formy. Taková se pak dá logicky přiřadit na dosavadní konec lineárního vývoje, za středověké, barokní i neoklasicistní památky. V toku dějin moderní architektury je příkladem kontrastně pojaté architektury, která s ohledem na svoji náplň formuje kulturní prostředí města i jeho širšího rámce. Ten navíc hodlá překročit – SEFO jako nositel kulturní výměny a recepce středoevropského prostoru má potenciál jej nabídnout zájemcům z celého světa. Fórum, v němž se otázky a problémy sdíleného prostoru mají diskutovat, získá díky novostavbě střechu nad hlavou.

Odvaha a kontext